Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Očima Saši Mitrofanova: Proč Petříček hájí EU tak vehementně

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: Proč Petříček hájí EU tak vehementně

Ve chvílích, kdy píšu tento text, je český ministr zahraničí Tomáš Petříček na linii dotyku mezi Ukrajinou a proruskými separatisty zde. Je to součást jeho oficiální návštěvy Ukrajiny.

Během svého pobytu nenechal nikoho na pochybách, na čí straně je ve válce, kterou vede Kreml zde.

Mluvil jednoznačně: „Ruský vojenský a hybridní tlak se stává stále intenzivnější a diverzifikovanější, zvláště vůči státům sousedícím s Ruskem, ale také vůči Evropě a v širších souvislostech. Jsme pevně odhodláni klást tomuto tlaku odpor.“ Zde.

Ukrajina se chce v budoucnu stát členem EU a NATO, zatím však požadavky členství v obou organizacích nesplňuje. Petříček popsal kontext: „Chápeme, v jak obtížné situaci se dnes Ukrajina nachází. Musí bojovat současně na dvou frontách – proti ruské agresi a ozbrojencům na východě, druhou frontou pak je boj za modernizaci země.“

Kreml ví, že nesmí dopustit, aby reformy v sousední zemi byly úspěšné. Pak by si mohli obyvatelé Ruska, které se dostává do stále větších potíží, vzít z Ukrajinců příklad a vyhnat své vládce. Petříček má přehled: „Ukrajina se stala pro Rusko bojištěm nejen v klasicky vojenském smyslu, ale i z hlediska použití hybridních metod.“

Koncem třicátých let minulého století bylo heslem československých interbrigadistů, že u Madridu se bojuje za Prahu. Madrid padl, Praha také, zavládl fašismus a nacismus. U Mariupolu se dnes také bojuje za Prahu, aby současný agresor, který neumí řešit vnitřní problémy jinak než vojenskou expanzí, neovládl pomocí svých spojenců, leckde na místech nejvyšších, státy Evropské unie.

Legitimní je otázka, proč se český ministr zahraničí tolik snaží, aby se to nestalo. Proč tedy chce, aby byla země součástí Unie. Nejsou jiné alternativy?

Jak by nebyly. Jednou je starý sen o neutrálním Česku, které kvete ve středu Evropy, protože si všichni váží jeho neobyčejných schopností a nechávají ho na pokoji. Tuto naději si hýčkali reformní komunisté v roce 1968. Výsledek známe.

Pak je tu příslušnost k ruskému světu, který chce vybudovat Vladimir Putin. V Česku není málo stoupenců této husákovské myšlenky. Každý by měl absolvovat přinejmenším rok života v současném Rusku jako řadový občan bez konexí na mocenské špičky, mafie či úředníky. Nevyléčilo by to jen beznadějné případy. Ty by tam směly zůstat.

Ještě je možné podvolit se Číně. Proč ne. Aspoň by naši nacionalisté na vlastní kůži pochopili, co je to být opovrhovanou menšinou, kterou nelze vytěžit ani jako vysoce postaveného užitečného idiota.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Články autora

Ministr Petříček vlastně pouze hájí opravdové národní zájmy.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků