Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Případ Jurečka: hlídat politiky, aby nezdivočeli

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Koncem uplynulého týdne vybuchl a zase opadl skandál kolem výroku jednoho z lídrů koalice Spolu, předsedy KDU-ČSL Mariana Jurečky. Nejdříve zaujal rezolutní postoj k tzv. manželství pro všechny, které zahrnuje i manželství pro stejnopohlavní páry, pak pod tlakem potenciálních voličů a politických partnerů názor změnil a předchozí stanovisko popřel.

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Hluk netrval dlouho. V pátek Jurečka prohlásil, že lidovci budou požadovat záruky, že případná vládní koalice s jejich účastí neschválí manželství pro stejnopohlavní páry. V sobotu uvedl: „Někdy se během rozhovoru nepodaří všechno dobře vysvětlit, a to moje včerejší vyjádření patří mezi ně. V otázce manželství pro všechny platí již v minulosti deklarované, co jsme za Spolu řekli, a to, že bude každý poslanec hlasovat podle svého uvážení.”

Skandál tak nestihl vážně pohnout s politickou scénou. Ve veřejném prostoru se ozvali lidé, kteří ho označili za bouři ve sklenici vody. Jako hlavní argument předložili přesvědčení, že velké množství voličů problém manželství pro všechny nejen nezajímá, ale kvůli jejich všedním starostem pro ně jednoduše neexistuje. Jistě, je to pravda. Nezajímá je ani pro ně neexistuje.

Co ale mají tito voliči společného s příznivci demokratické opozice? Argumentace, která v této věci zazněla, vypadala, jako kdyby fanoušci Sparty měli největší starost, jak zareaguje na změnu v jejich kádru Tribuna Sever Slavie. V obou případech, ve fotbale i ve společnosti, jde o různé, v mnohém protichůdné světy.

Prudké reakce voličů Spolu ve veřejném prostoru, pro které Jurečkovo vynoření se zbytky 19. století na hlavě posloužilo jako rázný odklon od této koalice, přinejmenším ve slovní rovině, ukázaly, že, na rozdíl od elektorátu konkurenčního společenského a politického bloku populistů, komunistů a nacionalistů, nejde v této části voličského spektra jen o peníze a jídlo, ať jsou to jakkoli důležité složky lidské existence.

Ve vědomí těchto voličů zřetelně působí lakmusový papírek, který se pokaždé obarví, když někdo z činitelů koalic, o kterých uvažují jako o vhodných pro odevzdání svého hlasu, šlápne do lejna starých pořádků. Jurečka svým výpadem oživil (musím říci odůvodněné) obavy o to, že pod povrchem jakés takés modernosti dřímou v lidovcích staré zásady „krve a půdy“, podle kterých je každý jiný svazek než ten muže a ženy hříchem. Totéž platí pro dřímající nacionalismus v ODS a potenciální bolševismus u Pirátů.

Role voličů je v hlídání, aby „jejich“ politici nezdivočeli do té míry, že nechají tyto rakovinné buňky, které jsou přítomny v jejich politickém organismu, vybujet až k smrtelné nemoci. V případu Jurečka se to povedlo dost rychle.

Očima Saši Mitrofanova

Alexandr Mitrofanov komentuje nejčastěji vnitropolitické dění a témata spojená s vývojem v Rusku. Přehrát si tento podcast můžete také na Podcasty.cz, Spotify nebo na Apple Podcasts.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám