Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Po sto letech od VŘSR. Setkali se na Twitteru

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Lenin včera a dnes řádil na Twitteru. Nakonec provolal slávu události, kterou si vydupal ze země zde.

V Rusku slaví jen komunisté. Bolševici podle Vladimira Putina zradili velkou ruskou říši a byli proti bohatým. Dnešní vládci by tedy byli mezi prvními oběťmi nových masových vražd ve jménu správné myšlenky.

Nekomunisté a nevládcové připomínají sté výročí VŘSR různě. Například takhle zde. Paradoxně není tento výklad v rozporu s klasickým komunistickým pojetím Leninovy postavy. Tady je epizoda z filmu Lenin v říjnu (1937), což byl velkolepý předchůdce kremelských fake news pojímající události roku 1917 dle pokynů Josefa Stalina zde. Vůdce bolševiků v tomto úryvku jako hodný strýček schvaluje „lidové“ řešení, že je přece lepší ty boháče pozabíjet.

Jenže nic nebylo černobílé. Bolševici by nepřišli k moci, nebýt zkostnatělého samoděržaví s neschopným posledním carem Mikulášem II., ale také bezradné buržoazní Prozatímní vlády. Ta nevěděla, co s obrovskou temnou masou zmítanou ekonomickými, sociálními a národnostními problémy a sužovanou první světovou válkou.

Lenin našel východisko. Ve jménu vítězství světové socialistické revoluce vyzval tuto masu, aby ničila vše, co bylo nad její úrovní, ale poslouchala bolševiky. Bylo to snadné: drtivá většina příslušníků vrstev, které stály nad tou nejnižší, tuto masu po staletí pojímala jako dobytek, který není hoden lepší účasti.

Také nejsou černobílá první léta sovětské moci. Dokud byli bolševici zaměstnáni občanskou válkou, likvidací třídních nepřátel, ale také nespokojených rolníků a svých vlastních stoupenců, kteří si dovolili nesouhlasit (kronštadtská vzpoura revolučních námořníků), neklekali na modernisty, kteří se snažili hledat nové cesty v umění a v životním stylu.

Po Stalinově definitivním příchodu na trůn koncem 20. let to ale končí. Revoluce je odepsána, restauruje se carský režim v drastičtější podobě pro nejnižší sociální vrstvy než před rokem 1917, jen propaganda je vynikající a účinná. Spolu s modernou a leninovci v partaji je zničena také generace „dětí října“, často dělníků a rolníků, kteří měli na to, aby získali lepší vzdělání, ale v důsledku toho začali příliš mnoho přemýšlet. Pak sovětský systém pomalu degraduje a po válce vtahuje do této trajektorie spoustu jiných zemí včetně Československa, které pod komunisty rovněž rozkládá vlastní vyhlídky na lepší budoucnost.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Stále však žije mnoho mentálních „dětí února“. Ve volbách do Sněmovny, puzeni svědivou nespokojeností, vytvořili situaci, s níž si neví rady ani vítěz. Také on, lidový miliardář, zbožňovaný podřízenými, je mentálním potomkem bolševiků. Ale je modernější, posílá SMS a je na sociálních sítích. Třeba se mu tam někdy ozve i Lenin.

Reklama

Výběr článků

Načítám