Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Očima Saši Mitrofanova: Oranžová tužka rebelka v chudém penále

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: Oranžová tužka rebelka v chudém penále

Často čtu a slyším, že pro zdravý vývoj společnosti musíme mít silnou demokratickou levici. Říkají to nad vývojem v ČSSD i lidé, kteří dodávají, že by sociální demokraty nevolili. ČSSD se přitom chová tak, jako kdyby jí byla tahle starost ukradená.

Teď rezignoval na funkci prvního místopředsedy strany Jiří Zimola zde. V žádném penále nemohou být jen ostré tužky. Ale i ty nejméně ošetřené dokážou přilnout k takové, kterou pokládají za ostřejší než sebe. Tuto roli plnil Zimola, oranžová tužka rebelka.

Začal hned po sněmovních volbách v roce 2013 v Lánech, kde se spolu s dalšími krajony pokusil o svržení tehdejšího vrchního ořezávátka. Nevyšlo to, chyběla ostrost. Rezignoval na vyšší stranické funkce, zůstal poslancem, jihočeským hejtmanem a šéfem tamního krajského výboru ČSSD.

Později rezignoval na poslanecký mandát. Přišla i chvíle, kdy rezignoval na hejtmanskou funkci kvůli nejasnostem v kauze, kdy mu jeho podřízený stavěl rekreační dům. Policie případ odložila, jenže Zimola mezitím přišel o místo na sněmovní kandidátce, když ho vedení strany kvůli kauze vyškrtlo. Terčem jeho osobní rebelie se stali předseda Bohuslav Sobotka a první místopředseda Milan Chovanec.

Na letošním sjezdu byl ale zvolen prvním místopředsedou Zimola. Teď rezignoval. Je taková tužka rezignačka. Uvedl, že nedokázal v tomto vedení (že by kvůli tomu, že ho řídí Sobotkův duch?) dosáhnout svých cílů. S konkrétními cíli je to vachrlaté: jediné, co se spolustraníci v poslední době dozvěděli, byla touha vyměnit některé soc. dem. ministry v Babišově vládě. Sám Zimola by tam šel, ale nikdo ho o to nepožádal.

Máme ale k dispozici autentické Zimolovy výroky. Lze vysledovat sklony k primitivizaci složitých procesů spojené s jejich personifikací i za okolností, které nasvědčují sofistikovanějšímu výkladu. Příklady: dříve za všechno mohl Sobotka, později Poche. Nyní, jak čteme v rezignačním dopise, jakési stranické temné síly prý tvrdí, že za krizi ČSSD může Zimola.

V každém případě bude nyní objíždět straníky a rebelovat bez zatížení funkcí. Je to muž blízký prezidentovi, tudíž proti němu nepůjde. Zda na sjezdu v příštím roce bude kandidovat na funkci nejostřejší tužky v penále, to teprve uvidíme.

Mezitím oranžový ministr zahraničí Tomáš Petříček zdůvodnil poslušnost v plnění Babišova úkolu odstoupit od globálního paktu OSN o migraci takto: „ČSSD chápe nálady u české veřejnosti a vláda by je měla vyslyšet.“ Ještě nedávno hájil přitom tento pakt ve Sněmovně šéf soc. dem. Jan Hamáček.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Články autora

Každá strana může zaujímat jakoukoli pozici včetně čirého populismu. Ale demokratická levice to není, jasný pane.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků