Článek
Měl jsem tu čest blíže poznat dva exilové sociální demokraty v době, kdy se již začlenili do České strany sociálnědemokratické, Jiřího Loewyho a Jiřího Guta. To spojení s ČSSD se neuskutečnilo hned. Část sociálních demokratů v exilu dlouho zachovávala odstup a nedůvěru nejdříve vůči bývalému soudruhovi v exilu Jiřímu Horákovi a ještě větší pak vůči Miloši Zemanovi, který byl zvolen do čela strany po Horákovi koncem února 1993.
Oba pánové, o kterých píšu, měli totiž ke komunistům vztah, jaký může mít člověk k odpornému a škodlivému hmyzu, který ho jednou poštípal tak ošklivě, že živý vyvázl jen náhodou. A po Zemanově nástupu do předsednické funkce, zvláště pak ve chvíli, kdy zákulisní politiku za něj začal dělat Miroslav Šlouf, se dokořán otevřely dveře Lidového domu pro včerejší aktivní členy KSČ.
To by byla dlouhá a trochu jiná historka o tom, jak se nakonec se skřípěním zubů staří exiloví sociální demokraté smířili s novým stavem jejich strany a co kvůli promořenosti ČSSD zdánlivě vakcinovanými komunisty prožívali.
Oba pánové již jsou léta po smrti. Včera jsem na ně vzpomínal a děkoval osudu, že se nedožili dneška. Zdraví podlomené žaláři by nemuselo vydržet pohled na současného předsedu ČSSD, který couvá před šéfem partaje, jejíž matka posílala sociální demokraty do Jáchymova, aby co nejdříve chcípli ve jménu proletářské revoluce, ale ve skutečnosti kvůli nerušenému vládnutí komunistických soudruhů (oslovení ukradeno sociálním demokratům).
Jan Hamáček vyloučil podporu ČSSD pro odvolání Vojtěcha Filipa z čela Sněmovny pro jeho rozhovor v ruském armádním listu Krasnaja zvezda, v němž pomluvil památku čs. legionářů a současné české politiky včetně místopředsedy soc. dem. Tomáše Petříčka. Ty nařkl z fašisujícího chování a podpory neonacismu. Hamáček jako důvod svého postoje uvedl, že ČSSD dlouhodobě podporuje poměrné zastoupení ve Sněmovně.
Nějak ta úroveň oranžových klesá. Nevím, ve které třídě mateřské školy by paní učitelka s takovým úkolem neuspěla a musela napovídat. Hamáčkovi asi napovědět musím: Filip není strana, zvolení jiného poslance KSČM na jeho místo poměrné zastoupení nenaruší. Děkovat mi netřeba.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Ve slavném filmu Až přijde kocour zazní hláška při rozchodu muže a ženy: „Naše páteře by si nerozuměly.“ Jestli vidí dnešní ČSSD odněkud z obláčku její nezlomní matadoři, musí jim ta věta znít v uších.