Článek
Samospráva v místech se snaží ulehčit spoluobčanům život v nenormálních podmínkách, které nezavinili. Mladí lidé se nabízejí jako pomoc starším, kterým se nedoporučuje chodit ven. Medici jsou připraveni podle svých vědomostí a schopností nastoupit v nemocnicích. O lékařích a zdravotních sestrách nemluvě, plní své poslání. I když jim často schází to, co mít měli, a co vláda, která dnes vyhlásila nouzový stav, předtím zaspala zde.
Pokud jde o samotná vyhlášená opatření, jsou v souladu se zákonem zde. Došlo k okolnostem, za kterých se vyhlásit musela. Nejen kvůli tomu, aby se nemoc dále nešířila tak rychle, jak by se to nejspíše stalo bez těchto drakonických, přesto zákonných kroků. Ale i proto, že jsme ve středu Evropy a kolem nás působí určitý dominový efekt, kdy jednotlivé státy přikročují k podobným mimořádnostem, ať už jsou méně, či více tvrdé než v Česku.
Už je možné říci, že se nebezpečí tolik nepodceňuje, jak tomu bylo ještě před několika dny. Rozhodně ne na úrovni vlády, ale doufejme ani mezi lidmi. Snad ubude případů lehkomyslného „hrdinství“ s heslem Mně se přece nic stát nemůže, tak na jejich buzeraci kašlu. Bohužel se ukázalo, že často kašlali doslova. I s virem deroucím se z hrdinových prsou ven na další oběti.
Není důvod pochybovat, že lidé nakonec nový koronavirus přemůžou. Jde o to, aby se to stalo s co nejmenšími ztrátami na životech. Kvůli tomu se větší část světa dobrovolně uzavírá do izolace. Bude z toho ekonomický průšvih, ale životy lidí jsou důležitější.
Zároveň se všude v demokratických zemích sahá do Pandořiny skříňky. Politici si berou práva na omezování svobod občanů, která jsou za normálních okolností nepředstavitelná. Je to chůze po velmi tenkém ledě. Nabývají na významu osobní vlastnosti politiků a schopnost společnosti kontrolovat politiky i v této situaci. Příkladů je kolem dost, počínaje USA a Donaldem Trumpem. Virus bude pokořen, ale hrozí vybujení nemoci šílených politiků.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
U nás zatím cinkla jako varování věta Andreje Babiše, že Ústřední krizový štáb rovná se vláda (a vy tomu nerozumíte, znělo v podtextu). Není tomu tak zde. Babiš kašle na vládní dokument a nechce pustit moc z ruky, i když to má být podle schválených pravidel jinak.