Článek
Ani obsah nepříliš neodpovídal otázkám, které Milion chvilek předem položil pozvaným politikům z opozičních demokratických stran.
Zněly takto:
„Nechť nám pozvaní politici řeknou:
„Nechť nám pozvaní politici řeknou: 1) VIZE: Jaké jsou hlavní problémy naší země a jak je vaše strana hodlá řešit? Máte 3 minuty a musíte být pochopitelní i v takto krátkém čase.
„Nechť nám pozvaní politici řeknou: 1) VIZE: Jaké jsou hlavní problémy naší země a jak je vaše strana hodlá řešit? Máte 3 minuty a musíte být pochopitelní i v takto krátkém čase. 2) VOLIČI: Co podle Vás trápí voliče ANO a další, kteří vám nedali hlas? Jak a čím tyto lidi chcete oslovit? 2 minuty.
Na první otázku odpovědi zazněly, i když byly obecné, na druhou ale neodpověděl nikdo zde. Jen předseda STAN Vít Rakušan vyzval k pochopení problémů voličů ANO a k dialogu s nimi. To může, ale nejspíše se přesvědčí, jak je pravdivé ruské přísloví Krm vlka, jak chceš, stále kouká do lesa.
Bývalý předseda Evropské rady Donald Tusk vydal před několika dny svůj deník z doby, kdy byl ve funkci, a dal mu název Szczerze (Upřímně). Je to otevřená výpověď o zákulisí evropské politiky. Tusk cituje tureckého politika Ahmeta Davutoğlua z jejich rozhovoru v roce 2015: „Jste přesvědčen, že všichni Evropané uvažují jako vy? Nemyslíte si, že se u vás názory pomalu vyvíjejí směrem k mravnímu řádu a větší kázni?“
Tusk k tomu poznamenává: „Bohužel ví, co říká. Po teroristických činech se debata v Evropě rozdělila zhruba na dva tábory. Jedni zdůrazňovali význam svobody projevu a republikánských hodnot, druzí kritizovali nihilismus a varovali před negativními následky ‚přílišné svobody‘.“
Od té doby volání z různých stran po uškrcení svobody zesílilo stejně jako hledání vůdců, kteří slíbí jistoty.
Mítink na Klárově mě přesvědčil, že se přání demonstrantů kolem Milionu chvilek minula se schopnostmi demokratických stran. Politik na veřejném shromáždění musí, byť by byl sebechytřejší, mluvit v jasných a srozumitelných heslech a když má před sebou inteligentní publikum, zároveň upustit od mlžení a demagogie. Musí také vyvolat dojem, že je jedním z lidí pod pódiem v tom smyslu, že jim má co říci. Takhle to ale nevypadalo.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Babiš a Zeman nabízejí svým příznivcům krvavý steak. Na Klárově byly k vidění rozrůzněné rýžové kuličky.