Očima Saši Mitrofanova: Kdo chystá ruský přístav

Když je v poště slušně napsaný nesouhlasný dopis, je to malý svátek. Pan M. C. mi sdělil v reakci na sloupek o ministru Lubomíru Zaorálkovi: „Cítím z něj Váš opačný pohled na dění na Ukrajině, než mám já – prostý občan, čtenář Práva a důchodce.“

Podle pana M. C. bylo Rusko přinuceno politickými změnami na Ukrajině anektovat Krym, protože už carské Rusko Krym ze strategických důvodů potřebovalo. Na okraj poznamenává, že v SSSR byla uplatňována velkorysá národnostní politika.

Vzpomněl jsem si přitom na sovětské deportace a fyzické ničení národů a pravidlo, že v každé národní jednotce musí být dohlížitelem na formálního vedoucího z řad místní národnosti Rus, ale jděme dál.

„Věřím své analýze, že v pozadí změn na Ukrajině je snaha Západu oslabit mocenské postavení Ruska. Čelíme masívní protiruské propagandě a značná část veřejnosti včetně studentů jí už podlehla. Vy se na ní také osobně podílíte,“ uzavřel pan M. C. I tady to svádí vysvětlit rozdíl mezi protiruským a protikremelským, ale o tomto ten spor v zásadě není.

Pisatel má pravdu, že mám opačný pohled než on. Ten jeho vychází z uznání velmocenského dělení světa. Mně nevyhovuje, protože přisuzuje Česku úlohu pouhého služebníka. Pro mnohé lidi je ale skutečně lákavější sloužit výměnou za jistoty než svobodně žít s riziky, která jsou s tím spojena.

Nebudu tady rozvádět, co se snažím delší dobu sdělovat na základě faktů. Současné Rusko s jeho neschopností řešit fatální vnitřní problémy jinak než agresivní rozpínavostí je ohrožením České republiky, máme-li naši zemi vnímat jako demokratický stát se značnou úrovní svobod.

Naopak je vítaným přístavem, má-li být Česko koncipováno jako stát neonormalizační či jinak nedemokratický. Dají se rozlišit dva jevy na vrcholu politické pyramidy, které posouvají zemi tímto směrem.

O posílení role prezidenta v rozporu s platnou ústavou se od svého zvolení snaží Miloš Zeman. Doprovází to snahou poštvat část společnosti, která preferuje jistoty před svobodou, proti té s opačnými hodnotami. V zahraniční politice hraje s Kremlem.

Dalším čističem českého prostoru od zvyklostí západní politické kultury je Andrej Babiš. Schválně porušuje dosud platná pravidla o nepřípustnosti střetu zájmů v politice. Sází na to, že jeho voliči tyto věci vnímají jako podružné, když jim, jakkoli mlhavě, naslibuje, že bude líp. A že on to prostě zařídí.

Tak se chystá ruský přístav pro lidi, jako je pan M. C. Toto úsilí je legitimní a bude úspěšné, nesetká-li se s odporem v samotné společnosti.