Článek
Jeden důsledek vidí každý, kdo se vydá do ulic či parků. Mnozí lidé, když slyší, že to jde dobře, vesele se srocují a na roušky kašlou. Naštěstí ve většině případů symbolicky. Jenže všeho do času.
Když se, byť laicky, ponoříte do názorů odborníků z celého světa, zjistíte, že říkají, že o nové infekci toho stále moc nevědí. Co vědí? Jak říká poslanec a lékař Bohuslav Svoboda (ODS): „My dneska víme, že pravděpodobně pokračovat bude, že jako každá chřipka bude mít svoji druhou, možná i třetí vlnu a že v nějaké době se sem do Česka vrátí, i když teď ustoupí.“
Žádné vítězství nenastalo a v jásavé podobě pravděpodobně nenastane nikdy. Už proto, že nový virus je podle všech expertů mnohem zákeřnější než předchozí, které věda zná. Dalo by se říct, že máme jenom dočasný klid zbraní. Víme, že nepřítel opět zaútočí, nevíme, jak se účinně bránit.
Zbraň odplaty se teprve hledá. Ale žít dál v přidušeném stavu nedokážou lidé ani ekonomika. Vláda musí chtě nechtě vyhlásit život ve stavu ohrožení. Otázkou je, jestli na takto přímé pojmenování má česká vláda odvahu. Zatím to tak nevypadá. Otevřený popis situace se všemi riziky na žádné vládní tiskovce ani v předem připraveném premiérově projevu nezazněl.
Místo toho se kabinet snaží o podivnou kličku, kterou chce držet společnost pod svou kontrolou mimo dosavadní právní rámec. Podle epidemiologa Rastislava Maďara, který na ministerstvu zdravotnictví vede odborný tým Karanténa, se vláda rozhodla, „řečeno lyžařskou terminologií, že pojedeme po černé sjezdovce přímo dolů sjezdem, i když jsme původně chtěli jet slalomem. S tím, že kdyby to vypadalo, že to sjezdem nedáme, zkusíme brzdit“, sdělil HN Maďar.
Že si v důsledku takové taktiky může lyžař, lidově řečeno, rozbít držku, je nabíledni. To je taky dost věrohodný finiš tohoto sjezdu. Co s tím můžeme dělat? Za prvé hlídat vládu, aby nás na tu černou sjezdovku nestrčila z kopce silou. Za druhé hlídat vlastní zdraví a žít s vědomím, že nepřítel není vidět, ale je tady. Za třetí nedovolit vládě, kdyby k rozbití držky došlo, aby z toho obvinila opozici, soudy a média mimo svůj holding.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Taky bychom si měli poslechnout, jak se k životním strázním stavěli moudří lidé v minulosti. A usmát se.