Článek
Chyběla vrchní hlava a ta, která sedí na krku premiéra Andreje Babiše, připomíná mozkovnu jednoho z purkmistrů v nesmrtelné satiře Michaila Saltykova-Ščedrina Historie města Hloupětína. Místo mozku měl varhánky, které vydávaly jen dvě slova: „Zničím! Nestrpím!“ Je ale pravda, že Babiš produkuje více hlášek. Na začátku to bylo „Itálie!“, pak „Osobně to dovezu!“ a nakonec „Jsme nejlepší!“. Leckomu to stačí.
V politice neplatí, co je realita, ale jak prodáte to, co chcete za realitu vydávat. Podle těchto not hraje i Babišova vláda. Ostře řezanými větami nepromlouvá, přesně vymezená rozhodnutí ve stylu bod 1, bod 2, bod 3 nevydává. Zato členové vlády neúnavně vytvářejí dojem. Momentálně je to ten, že nejhorší část epidemie byla pod vedením kabinetu zvládnuta a dál budou jen samá pozitiva a sociální jistoty.
Jenže mají ve svých řadách Romana Prymulu, který občas mluví s vojenskou přímočarostí. „Zrušili jsme zodpovědnost kolektivní a chceme ji nahradit zodpovědností každého z nás,” konstatoval tuhle. Co to může znamenat v případném podání vlády, dojde-li za pár měsíců uvolňování k průšvihu se šířením infekce? Že za to můžou lidi sami. Vláda si umyje ruce. I s dezinfekcí.
Je namístě otázka: Co tedy má kabinet dělat, když potřebuje odblokovat ekonomiku a vůbec život, protože se pod pokličkou dlouho dýchat nedá? A když navíc jsou na podzim volby, ve kterých chtějí vládní strany uspět?
Omlouvám se za drzost, ale co kdyby říkali vládní činitelé pravdu?
Švédský premiér Stefan Löfven ve svém prvomájovém proslovu poukázal na to, že společnost má před sebou ještě dlouhou cestu, než pandemie skončí. Neskrýval fakt, že více lidí onemocní, zemře nebo bude bez práce.
Je to snad blázen? Nemyslí na svou politickou budoucnost? Naopak. V porovnání s koncem ledna mu stoupla popularita v dubnovém průzkumu DN/Ipsos o 16 procent (28/44).
Uznání práce úřadů na úrovni „velké důvěry“ se v dubnu zvýšilo o 14 procent v porovnání s březnem (42/56). Devětašedesát procent dotázaných důvěřuje epidemiologovi Andersi Tegnellovi, tváři švédské strategie boje proti koronaviru.
To mi připomnělo vousatý sovětský vtip z dob upachtěného reálného socialismu. „My máme socialismus a Švédové mají socialismus. Proč my nemáme socialismus jako ve Švédsku? – Protože nemáme tolik Švédů.“
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Ale zmíněné výsledky agentury Kantar CZ naznačují, že to nemusí být beznadějné.