Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Doba šílí, lidé hledají své místo

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

NATO je zastaralé, drtivá většina jeho členů příslušně neplatí. Platí, jak má, jen pět členů z dvaadvaceti. Nepište, prosím, do komentářů ani přímo mně, že je to blbost, protože NATO má 28 členů. Není to moje blbost, to oznámil nastupující prezident USA Donald Trump. S tím, že NATO je pro něj stále důležité.

V rozhovorech pro Sunday Times a Bild předestřel řadu dalších příkladů, jak mu pracuje mozek. Evropská unie podle něj nejspíš skončí, protože z ní budou odcházet další členové. Velké Británii naopak jako americký prezident pomůže, aby brexit byl nakonec velkolepou věcí. Angela Merkelová udělala katastrofální chybu s migranty, a vlastně EU skončí taky kvůli migrantům.

S Ruskem je možné se dohodnout („Souhlasíme s Trumpem, že NATO je přežitkem minulosti!“ nadšeně se ozval Kreml ústy Putinova mluvčího). Němci jsou nefér, protože nekupují tolik chevroletů jako Američané německých aut. Takže BMW bude bito, jestliže se nepodvolí Trumpovu přání, aby vyrábělo nikoli v Mexiku, ale v USA.

To je jen jeden z více příkladů, že opět jsme v časech, kdy, vymknuta z kloubů, doba šílí. K příčinám se ještě mnohokrát dostaneme. Důležitější je rozhodování, jak v takové době žít. A jelikož se všechno na Zemi vlastně opakuje, byť v jiných vnějších podobách, neznám pro tyto časy lepší literární dílo než knihu Kazatel zde.

Šalamoun působivě popisuje všechno, co viděl, když uvažoval o všem, co se odehrává pod sluncem v čase, kdy člověk panuje nad člověkem k jeho záhubě. Pozorné čtení nám ale přinese poznání, že přes veškerou nespravedlnost života existuje pro člověka východisko, jak se pouze netrápit, ale žít, dokud má tu jedinečnou šanci: „Vidím tedy, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se z díla, které je jeho údělem… Čehokoli se chopí tvá ruka, tomu se věnuj ze všech sil – vždyť míříš do hrobu, kde není co dělat, kde chybí smysl, moudrost i vědění!“

Je ovšem pravda, že úděl má každý jiný. Záleží na tom, co dostal do vínku od přírody, kam se během života vyvinul a do jaké míry je vlastně víc člověkem než zvířetem. Mně vyhovují tato slova Kazatelova: „Lepší je slyšet klidná slova moudrých než povyk vládce hlupáků.“ Vyje se v těchto dnech víc než dost a bude se výt ještě víc. Nechybějí však ani slova moudrých, jen naslouchat.

Jeden z nich navíc ukázal přesnou hranici, která prochází lidskou společností odjakživa a vždy zůstane. Každý si může vybrat, na které straně chce stát: zde.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Reklama

Výběr článků

Načítám