Očima Saši Mitrofanova: Dnešní farizejové žijí z dětinské víry dospělých

Soudní znalkyně a bývalá kontrolorka kvality staveb Ředitelství silnic a dálnic Miloslava Pošvářová Andreji Babišovi věřila, že ji udělá šéfkou ŘSD. Ale nezařídil to, tak už mu nevěří zde.

Je fascinující, jak lehce naletí dospělí lidé podobným prskavkám. Děti učíme, že mají věřit rodičům, prarodičům a lidem, které dobře znají. Když se k nim přiblíží neznámý člověk, byť by se smál jako měsíček na hnoji, křičel Čau děcka! a nabízel koblihy, mají uhánět domů. U spousty dospělých to vůbec neplatí.

Létající Andy v autobuse plném demisantů křižuje v těchto dnech republiku a slibuje. Když se udělá předběžná inventura, vyjde z toho zajímavý obrázek zde.  Kdo mu věří, ať tam běží. Dvakrát měř, jednou řež. Důvěřuj, ale prověřuj. Lidová moudrost nabádá k opatrnému přístupu, ale vypadá to, že jakmile jde o politiku, mnohým přestává fungovat i ten selský rozum.

Adriana Krnáčová pronesla předevčírem v ČT pozoruhodnou větu: „Vzhledem k tomu, že nekandiduju, tak vám můžu klidně říct pravdu, jak to je.“ Zaznamenal jsem projevy pohoršení, co že si to dovoluje. Přitom jsou její slova přesná. Politik nikdy nesmí z profesních důvodů říci celou pravdu. Pracuje s lidmi, jejichž hlasy nutně potřebuje, a nemůže své hýčkané voliče odpudit hlásáním pravd, které buď slyšet nechtějí, anebo jsou pro ně nestravitelné. Odnesl by to posel špatných zpráv, tedy politik sám. Sebevrah přece není.

Evangelický popis farizejů se dá použít i dnes: „A všecky své skutky dělají proto, aby je lidé viděli. Rozšiřují své modlitební řemínky a prodlužují třásně [svých oděvů], mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagogách, pozdravy na tržištích a jsou rádi, když je lidé oslovují Rabbi [Rabbi].“ (Matouš 23:5-7 CSP). On sice Ježíš ostražitost vůči těmto činitelům vyvažuje nutností víry v Boha, ale snad se shodneme, věřící i ateisté, že tento druh víry můžeme zařadit mezi základní pilíře, vedle důvěry k blízkým a příbuzným.

Politik je jen můj služebník, a když si myslí, že právě na mně spáchal VŘSR, tedy byl ničím a bude vším, kouknu, co udělal pan Luděk Maděra zde.

Jen je tu obava, že se vyrojí davy spoluobčanů, kteří budou hlásit, že je politici vyfrustrovali tu na 100 tisíc, tu na půl miliónu, a tu zas na doživotní rentu ve výši 116 274 Kč měsíčně. To by stát brzy položilo a objevil by se nový politik, který by slíbil, že za něj bude líp.