Článek
„He may be a son of a bitch, but he's our son of a bitch.“ Do češtiny se to často útlocitně překládá: „Je to možná darebák, ale je to náš darebák“. Ve skutečnosti jde o zkurvysyna. Kdo má hlubší zájem o původ tohoto rčení, si může počíst zde.
Samotný princip je stále živý v politice mnoha zemí, USA nevyjímaje. Ale my se budeme bavit o českých poslancích tady a teď.
„Poslanecká sněmovna považuje za chybné a nešťastné hlasování Evropského parlamentu proti suverénnímu státu Maďarsko, ve smyslu aktivace článku 7 Lisabonské smlouvy. Tento postup jen dále prohloubí příkopy a nedůvěru mezi starými a novými členskými státy Evropské unie.“ Tohle včera schválila Sněmovna většinou přítomných na návrh poslance ODS Jana Skopečka. Výsledky hlasování jsou zde.
Skopeček veřejně obdivuje současné Maďarsko za způsob zacházení s migranty. Co na tom, že europoslanec Pavel Telička, který byl přímo u zmíněného hlasování EP, odmítl spojování kritiky Maďarska s rozhodnutím nepřijímat migranty: „Jedná se o jiné znepokojující záležitosti, jako je omezování pravomocí Ústavního soudu, omezování svobody médií, činnosti neziskových organizací.“
Vždyť je Telička dle Andreje Babiše zrádce. Naopak Viktor Orbán je milcem Babišovým i Skopečkovým. A to ještě chyběla poslankyně ODS Zuzana Majerová Zahradníková, která veřejně řekla: „Silně stojím v podpoře pana Orbána a vůbec toho, jakým způsobem se maďarská politika vyvíjí.“
Nahradili ji ovšem mnozí lidovci. Mezi nimi Ondřej Benešík, který se dříve vyznal takto: „Já si Viktora Orbána z mnoha důvodů moc vážím a některé aspekty jeho politiky mě třeba osobně velmi oslovují, koneckonců jsme oba dva v Evropské lidové straně a asi ho znám i trošku lépe než většina poslanců.“ Vždyť ano, je jejich.
Pojivo mezi českými poslanci, kteří včera odhlasovali zmíněné usnesení, a Orbánovým režimem je totiž ve velebení „krve a půdy“ jako základu politiky. Mají strach, že do společnosti, kterou by chtěli vystavět především na těchto základech, jim promluví někdo zvenčí. EU totiž vznikla přímým odmítnutím těchto tezí, které v minulosti posloužily jako palivo pro nacismus. Unie má jiné smýšlení, které stručně vyjádřil pan Ivo Železný zde.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Velké národní společnosti, jako německá ve 20. století nebo ruská dnes, „krev a půda“ přivedla či přivádí do tragédií. Malé národní společnosti s touto fanglí vypadají v zrcadle dějin tragikomicky. Vždyť jim nezbude nakonec nic jiného, než aby se vydaly všanc velkému darebákovi, tedy zkurvysynovi. A ten se s nikým, natož s pygmeji, nemazlí.