Článek
Kdybych seděl v porotě soutěže, ocenil bych správnou odpověď, že to byl maďarský předseda vlády Ferenc Gyurcsány v roce 2006. Ale dal bych kladný bod i za odpověď na první pohled mylnou: že to byl český premiér Andrej Babiš počátkem roku 2021.
I kdyby soutěžící znal pouze čerstvé informace, měl by toto tvrzení podložené. Premiér tvrdil, že vyhlášení nového nouzového stavu na popud hejtmanů řešila Legislativní rada vlády. Její členové to však popírají, nevěděla o tom ani samotná ministryně spravedlnosti.
Jaký máme momentálně stav? V popředí veřejného zájmu je spor o to, jestli vláda opětovným vyhlášením nouzového stavu porušila Ústavu. Co nám říkají odborníci? Ano, porušila. Ne, neporušila. Poděkujme a pojďme dál s vědomím, že tuto otázku může zodpovědět pouze Ústavní soud.
Vláda se opírá o výklad dvou zákonů. Podle krizového zákona „není-li možné účelně odvrátit vzniklé ohrožení v rámci stavu nebezpečí, hejtman neprodleně požádá vládu o vyhlášení nouzového stavu“. Podle ústavního zákona o bezpečnosti České republiky „vláda o vyhlášení nouzového stavu neprodleně informuje Poslaneckou sněmovnu, která může vyhlášení zrušit“.
Toto je litera zákona. Pak existuje duch zákona neboli širší souvislosti psaných paragrafů. Laicky můžeme usoudit, že dostal na frak. To ovšem může vyřešit opět jenom Ústavní soud. Ten ale potřebuje podnět. Podnět se připravuje v Senátu. Nemusí ale být podán, pokud se Sněmovna sejde a nouzový stav zruší. Začalo by další kolo hry na slepou bábu. Hledala by se možnost, jak z té bryndy ven.
Sněmovna se však ještě nerozhodla, že se sejde. Opozice jedná s Babišem. Ten je ovšem jako partner v jednání nespolehlivý a nevěrohodný. To už popsali nejen opozičníci, ale i koaliční partneři z ČSSD.
Věnuji teď vzpomínku dnes zemřelému Otovi Černému. Říkal: „A co na to občan?“ Občan na to může jít dvojím způsobem. Buď pozorně sledovat, jak se kdo chová, a vrátit politikům jejich chování v říjnových sněmovních volbách.
Anebo přemýšlet o obsahu článku 23 Listiny základních práv a svobod: „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Tak daleko to ale zatím nezašlo.