Článek
Poslanecká sněmovna totiž smetla ze stolu můj pozměňovací návrh k novele zákona o léčivech, kterým jsem chtěl zásilkový prodej výdej léků na předpis zavést i u nás. Pro zásilkový výdej hovoří hned několik argumentů. Jedním z nejzásadnějších je větší dostupnost léků pro imobilní pacienty, kterým v současné době často léky vyzvedává z lékárny asistent, nebo někdo z rodiny.
Zásilkový výdej léků je vlastně dalším logickým krokem po e-receptu, který lékaři svým pacientům vydávají od loňského roku. Pokud by se zavedlo doručování léků lékárnami na předpis (výdej bez předpisu už je možný dnes), jsem si jistý, že by pacienti získali širší, spolehlivější a komplexnější servis.
Vysvětlení to má jednoduché. Určitě to znáte, stojíte v dlouhé frontě v lékárně a čekáte, až na vás přijde řada, zatímco se lékárník snaží léky vydávat co nejrychleji. Když bude lékárník na základě e-receptu v klidu připravovat léky k expedici, bude mít dostatek času na zhodnocení správnosti předpisu konkrétního léku lékařem, bude mít větší možnost odhalení kontraindikací a chyb v předpisu, které může po konzultaci s předepisujícím lékařem napravit a lék případně změnit. Zkrátka lékárník nebude pod zbytečným stresem.
Odpůrci mého návrhu argumentují, že celý systém bude bezpečnostně rizikový a logisticky náročný. Opak je ale pravdou. Co se týká zabezpečení, je to vlastně stejné, jako když lék doputuje přes celý řetězec od výrobce přes distributory až do lékárny a my si jej pak v ní vyzvedáváme. I další argumenty odpůrců jsou liché a neobstojí. Státní rozpočet by zavedení této nové služby nezatížilo. Vždyť jde přece o další obchodní příležitost, kterou mohou lékárníci plně využít.
Nebezpečí pro pacienty nehrozí. U každého vydaného léku zásilkovým způsobem by byla snadno dohledatelná jeho historie, pacient by v příbalové informaci obdržel úplný a podrobný přehled o dávkování léčivého přípravku, vedlejších účincích a případných interakcích. Nemůže se stát, že by došlo k záměně léků ze strany kurýrních služeb, každopádně rozvoz léků by byl plně pod kontrolou lékárny.
Zásilkový rozvoz léků by jednoznačně usnadnil život jak zdravotně postiženým pacientům, ale také velmi vytíženým lidem nebo maminkám s dětmi. A nejen to. „Je výhodný pro pacienty, zároveň pro lékaře – především v případech opakujících se předpisů u chronických pacientů,“ doplňuje předseda Národní rady osob se zdravotním postižením České republiky Václav Krása.
Heiko Maas
Maas je německý politik za Sociálnědemokratickou stranu Německa (SPD), od března 2018 je spolkovým ministrem zahraničí ve čtvrté vládě kancléřky Angely Merkelové.
Vystudoval práva na Sárské univerzitě. V roce 1996 byl zvolen do sárského parlamentu. V letech 1998 až 1999 v něm vykonával funkci ministra životního prostředí, energetiky a dopravy.
V roce 2009 vedl SPD do celostátních voleb. Strana pod ním ale dosáhla nejhoršího výsledku v historii, když ji volilo 24,5 procenta lidí. Za SPD v letech 2010 a 2012 kandidoval také na post německého prezidenta.
Po federálních volbách v roce 2013 se SPD dohodla na koalici s CDU/CSU. V prosinci téhož roku se Maas stal v kabinetu kancléřky Angely Merkelové ministrem spravedlnosti a ochrany spotřebitele, kterým byl až do loňského března, kdy se stal ministrem zahraničních věcí. Zároveň opustil své místo v sárském parlamentu.
Odporu svých kolegů zákonodárců proto nerozumím. Oni snad nechtějí Českou republiku posunout mezi země, jako jsou Dánsko, Švýcarsko, Velká Británie nebo Švédsko, které se vydaly na cestu digitalizace lékárenství a již zásilkový výdej léků na recept dávno zavedly? To pro mě sice není stěžejní argument, neb si myslím, že je to především v našem vlastním zájmu a že to máme dělat kvůli pomoci imobilním pacientům, kteří tak získají další alternativu (nejde o povinnost, komu to nebude vyhovovat, bude to dělat jako dosud). Nicméně je to v té sněmovně vskutku zábavné, protože jindy poslanci napříč politickým spektrem argumentují právě tím, jak to chodí na západě. V tomto případě záhadně mlčeli.