Článek
Někde spadne most a pisálek napíše apokalypsa, kdejaká prkotina má katastrofální, děsivé důsledky, bulvarizace serveru Aktuálně.cz už dosáhla takového stupně, že obhajují příměry ad Hitlerum (Zikmundová), „Duka je cítit nácky” (Fendrych), jako by nevěděli, jak takovou devalvací slov urážejí pozůstalé po genocidní Hitlerově válce a holokaustu nebo nadávkami ad Gottwaldum (Šonka, Moláček) oběti 50. let.
Pro opačný tábor je totalitní nátlak na politickou korektnost a byrokratická, nevolená vláda v EU. Slovo totalitní vůbec zažilo po pádu totalitního režimu ohromnou kariéru. Nositelé odlišných názorů jsou dnes označováni většinou jako šmejdi, idioti nebo kreténi. Korunu tomu nasadil před pár dny právník, soudce, exsenátor Jiří Vyvadil, u nějž bychom právem očekávali jistou kultivaci, který prohlásil, že „ke své sebezáchově a duševnímu zdraví potřebuje se vyjádřit expresivně”. A tak označil poslankyni ODS Janu Černochovou za zelenou krávu a „bude se domáhat jejího veřejného lynčování”.
Samozřejmě všichni víme, že se ničeho takového domáhat nebude, ale výhrůžky smrtí jsou dnes v blogosféře běžné a anonymové je posílají redaktorům i známým osobnostem téměř denně. Státní zástupci (s výjimkou Pavla Zemana) se domnívají, že jde o výroky neurčité a nelze dokázat, že by mohly vyvolat skutečné násilí.
Ano, empirický důkaz bude chybět, museli bychom začít trestat za nenávistné projevy, tak jako ve Velké Británii, kde ministerstvo nabádá občany k denunciacím (považuje těch zhruba 100 tisíc udání z rasismu za minulý rok za nedostatečné), a to už, řečeno s nadsázkou, zavání Orwellem.
Mě víc překvapuje, odkud se bere tak strašlivý úpadek českého jazyka nesouhlasu, ta otřesná démonizace oponenta, nerozlišování mezi názorem a jeho nositelem, neschopností přiznat, že je svět příliš složitý a pravda málokdy jednoduchá, natož ryzí.
Vyvadilův spor s Černochovou o účast v afghánské válce může posloužit jako ilustrace. Polovinu pravdy jistě má. Téměř absolutní. Britové i Rusové tam navzdory naprosté technické převaze prohráli. Američané a jejich spojenci v té nešťastné zemi krvácí už od roku 2001 a nikdy islámský fanatismus s pákistánskou podporou neporazí. Udržují válku, aby neztratili tvář a hlavně nepovzbudili islamisty od Pákistánu přes arabský půlměsíc až do nitra Afriky (Boko Haram). My jsme v tom s nimi, neboť jsme slabí, cítíme se právem či neprávem ohroženi a chceme pro jistotu zůstat v NATO. Ta druhá půlka pravdy Vyvadila nezajímá. Nenávidí Ameriku a basta! Je snad proto šmejd a zaslouží lynčovat? Ne. Jeho názor je legitimní a v NATO být nemusíme. Můžeme vážit pro i proti a diskutovat o nejasných věcech příštích, spekulovat o mlhavém budoucím vývoji a riziku.
Vyvadil je ale sprosťák a hulvát, nádavkem uráží ženu za její neméně legitimní názor a do slušné společnosti a do veřejného diskurzu prostě nepatří. Přičinil se o jeho degradaci. Odmítejme sprosté argumenty ad hominem.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Přiznám se, že se také občas rozčílím a nemohu pochopit, že někdo docela inteligentní nevidí, co vidím já a co považuji za tak zřejmé. Zdá se mi, že žijeme v absurdním světě, a mám pocit, že je často urážen zdravý rozum. Z našich sporů dnes čiší frustrace. Víme, že se sektáři, kteří zatemnili rozum vírou politického náboženství, nelze diskutovat. Myslím ale, že „ke své sebezáchově a duševnímu zdraví” musíme vyjít z oponentových předpokladů a soudů, protože jen tak můžeme dojít k pravdě, jež nás všechny přesahuje.