Článek
Vezmeme-li v úvahu, jak připomíná kupříkladu komentátor David Klimeš, že ekonomicky je ČR de facto sedmnáctou spolkovou zemí Německa, mohlo by integrační zaostávání Česka mít eventuálně dost nepříznivé dopady i na naši momentálně vzkvétající ekonomiku.
Čeští politici se ale chovají tak, jako by si nebyli těchto rizik vědomi. Ve víru migrační krize se mnoho z nich chová k Německu, zejména k jeho kancléřce, hystericky, občas urážlivě. A namísto budování co nejsilnějších politických vazeb s tou částí Evropy, na níž ekonomicky závisí, se ČR raději drží posilování visegrádské spolupráce.
Ta v jistých obdobích dávala smysl. Třeba v době, kdy si čtyři země Visegrádu navzájem pomáhaly v úsilí připojit se k EU a NATO. To byl pozitivní cíl.
Strach a předsudky
Jenže oživení visegrádské spolupráce po vypuknutí migrační krize je bohužel založeno jen na společném strachu z migrace a předsudcích vůči západu EU.
Polsko a Maďarsko mají už nějakou dobu autoritářské vlády jedné strany, ztělesňované Jaroslawem Kaczynským a Viktorem Orbánem. Slovensko se sice s vládou jedné strany, jejíž tváří byl Robert Fico, rozloučilo po minulých volbách, ale ani současný kabinet, kterého se účastní i Slovenská národní strana, nemá dobrou pověst.
Česko je zatím jedinou zemí V4, která se vládě jedné strany a autoritářskému pošlapávání principů liberální demokracie vyhnula. Na západě Evropy sice budí rozpaky jak některé výroky a činy prezidenta Miloše Zemana, tak přítomnost Andreje Babiše ve vládě, ale obecně má Česko lepší pověst než zbytek Visegrádu.
Visegrádský omyl
Jenže česká vláda je zřejmě odhodlána zbytky tohoto dobrého obrazu pohřbít. Jak jinak si vysvětlit, že český premiér nepřímo asistuje Orbánovi a Kaczynskému, když tito dva politici nevalné pověsti volají ve světle brexitu po kulturní (kontra)revoluci v EU a prezentují plán jak „reformovat“ EU podle jejich konzervativně nacionalistických představ tak, že by z ní v dnešní integrované podobě moc nezbylo?
Je to plán, který tvrdé jádro EU samozřejmě nemůže brát vážně. Naopak: jen dál přispívá k tomu, že členství zemí V4 v EU začíná považovat unijní západ za omyl. Prestižní deník Financial Times nedávno popsal země Visegrádu jako „trapné“. [celá zpráva]
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
To, že ČR de facto dělá Orbánovi a Kaczynskému stafáž, nás více a více vzdaluje od toho, co bychom jako země s bytostnými ekonomickými zájmy na západě EU, a jako faktický ekonomický přívěsek Německa, dělat měli.