Článek
Nedá moc práce uhádnout, že řeč je především o zemích Visegrádu. Konkrétně především o České republice, Polsku a také Maďarsku. Slovensko se totiž dokázalo kreativním způsobem vyhnout sporům se zbytkem Evropské unie. Přijalo alespoň minimum uprchlíků, a v souladu s ustanovením kvót pravidelně nabízelo další místa, z nichž si pak „čirou náhodou“ zpravidla nedokázalo vybrat.
To Česká republika a další dvě země V4 upřímně bojovaly, nepřijaly nikoho, místa nenabízely a teď se musí vyrovnat se soudním řízením u Evropského soudního dvora kvůli porušení povinnosti. Byť ani ten boj nebyl tak upřímný, protože se ukázalo, že Maďarsko tajně přijalo v podstatě stejný počet běženců, jaký mu ukládaly kvóty. Soudní spor s Evropskou komisí ale stejně alespoň v případě České republiky a Polska míří pravděpodobně k nevyhnutelné prohře, protože už v minulosti Evropský soudní dvůr prohlásil, že kvóty byly přijaty podle platného práva.
V případě Polska a Maďarska se také jedná o soudní spory kvůli hodnotám právního a liberálního státu. Polsko zavedlo spornou právní reformu, maďarský premiér zase pilně a často pochybuje o nezbytnosti liberální demokracie. V konečném důsledku ale platí, že pokud se vedou soudní jednání, je potřeba počkat, jak skončí. A hlavně, jestliže někdo mluví o hodnotách Evropské unie, rozhodně k nim patří také vláda práva a dodržovaní dohodnutých procedur.
Mezi ně patří také fakt, že evropské fondy na rozvoj jsou určené opravdu na zlepšení úrovně těch členských zemí, které jsou chudší. Fondy patří k rozvoji unijního jednotného trhu, ze kterého těží všechny členské státy. Může se debatovat o výši i užitečnosti fondů, ale nemohou se přece stát nástrojem trestu. To by šlo proti logice existence Evropské unie, dodržování smluv, práva a konečně by to byla také voda na mlýn k Unii lásku nechovajícím hlasům v trestaných členských státech. Správný postup je tedy nesměšovat věci, které k sobě nepatří.
Je naprosto jasné, že zahraniční politici mají také své voliče. A že voliči v Belgii, Německu, Francii, Itálii, Lucembursku, Nizozemsku nebo kdekoliv jinde, kde se uprchlíci přijímají, nelibě nesou údajně nesolidární pozici zemí Visegrádu. Ale hlasy tamních politiků, kteří sborově s dalšími unijními státy volají po zákroku krácením dotací, rozhodně ničemu nepomáhají. Leda že by byl pravdivý kuloární vtip, vyjadřující momentální vztah k některým členským zemím. Zní následovně: „Po Velké Británii chtějí za to, že chce odejít z Unie, peníze. Nám by možná ještě zaplatili.“
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Každopádně s nástupem politiků SPD do německé vlády, v čele s ministrem zahraničí Heiko Maasem, je jasné, že ostrých výroků bude dostatek. Jen je pro nás škoda, že stoupenci správného přístupu, tedy že fondy a solidarita a dodržování zásad právního státu a liberální demokracie spolu nesouvisejí, jsou oslabení. Na mysli mám u nás tolik napadanou kancléřku Merkelovou a předsedu Evropské komise Junckera.