Článek
Sklon soudců – zejména předsedy – plést se do politiky, místo aby neutrálně a nestranně posuzovali ústavnost, je naprosto zjevný. Co je neústavního na většinových prvcích poměrného volebního řádu, jakým je d’Hondtův přepočet, používaný u nás 18 let a užívaný také v 50 zemích světa?
Smyslem ústavy není rovnost hlasů, jak pravil demagogicky pan předseda, smyslem konstituce je kompromis mezi rovností hlasů a politickou stabilitou čili schopností stran vytvořit funkční vládu většiny. Kdyby tomu tak nebylo, nemuseli bychom mít pětiprocentní klauzuli pro vstup do parlamentu a volebním obvodem by musela být celá Čechie. A protože je to absurdní a ve Sněmovně by podle počtu mimoparlamentních stran možná zasedalo 50 z nich, vypukla kakofonie hašteřivých hlasů a vznikla žvanírna, máme omezení.
A co víc, jistě by vznikaly další, mohly by se kupříkladu založit třeba strany suverénní Žižkovské republiky a Království Vinohrad a obě by dosáhly na jeden mandát, dvousetinu z odevzdaných hlasů.
Někde jsem četl, že soud ruší neoprávněné volební výhody velkých stran, ba dokonce, že narovnává dávné pokřivení. Podíváme-li se za humna na praxi jiných demokratických států, pochopíme, že je těch možností v prostoru mezi rovností hlasů poměrného a nerovností většinového systému mnoho a nijak neomezují ústavnost. Rozhodnutí pro jednu z mnoha variant je ryze politické a nepřísluší Ústavnímu soudu. Svobodu a demokracii koneckonců neničí ani většinový systém, protože každá ze dvou velkých stran je de facto jakousi vnitřní koalicí, zastupuje různé politické proudy, které nemusí fungovat nezávisle jako strany.
Jak dobře víme, žádost o změnu podali k Ústavnímu soudu senátoři, aby zamezili druhé Babišově vládě. Zcela zbytečně. „Čas oponou trhnul“ a místo strany důchodců a jednoho oligarchy nastupuje nová generace v podobě Pirátské strany. Je pravděpodobné, že vzniknou tři bloky a o vládě bude rozhodovat ten čtvrtý vzadu, Tomio Okamura. Hodně štěstí!
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Na ústavní soudce nemáme jinou pojistku než jejich vlastní soudnost a zdrženlivost neplést se do politiky. Bohužel, jak se zdá, to nestačí.