Článek
Ústavní změna, podle které mají mít nositelé zbraní ústavní právo použít zbraně při zajišťování bezpečnosti státu, není absurdní jen proto, že se snaží ústavně kodifikovat něco, co už de facto zajištují běžné zákony. Je absurdní i proto, že její předkladatelé vůbec neskrývají, že jejím hlavním smyslem je pokusit se obejít evropskou směrnici o zbraních, která se části české politické scény nelíbí.
Změny ústavy se ale nedělají proto, abychom se pokusili obejít pravidla hry společenství, do něhož jsme dobrovolně vstoupili. Navíc evropské smlouvy jsou nadřazeny národnímu zákonodárství, takže se v případě schválení výše zmíněného ústavního dodatku dá očekávat jen další trapná tahanice mezi Bruselem a Českou republikou o to, jak naše země (ne)dodržuje evropskou legislativu.
Možná nejpřesnějším popisem toho, oč v podobě ústavního dodatku jde, jsou slova jednoho z kritiků této změny, že jde o zneužití ústavy pro volební účely. Tedy primárně o pokus udělat dojem na voliče ukazováním politických „bicepsů“ v údajném boji s terorismem a dalšími nebezpečími, k jejichž skutečné porážce nás ovšem zmíněná ústavní změna nepřiblíží ani o milimetr.
Pro zvýšení bezpečnosti státu tento ústavní dodatek nepotřebujeme. A boj s EU ohledně její směrnice o zbraních nám stejně nepomůže v konečných důsledcích vyhrát. Přiblížit nás ale může něčemu jinému, velmi riskantnímu.
Ministr vnitra Milan Chovanec totiž už naznačil, že projde-li ústavní dodatek a EU by pak stejně prosadila svoji směrnici, má vnitro připraveny k dodatku návrhy doprovodných zákonů, které by de facto umožnily vznik různých forem ozbrojené domobrany. V zemi, v níž kdysi sehrály nechvalně známou roli lidové milice a kde největší chuť zakládat různé formy ozbrojené domobrany mají pravicoví extrémisté či pohrobci minulého režimu s vazbami na Rusko, je to opravdu špatný nápad.
Senát má možnost vystavit tomuto předvolebnímu populistickému třeštění stopku. Sněmovna nedávno přehlasovala jeho veto cizineckému zákonu, který ze stejně nízkých populistických pohnutek zpřísňuje pravidla pro pobyt cizinců u nás. Ačkoliv Senát jasně upozorňoval, že novela může být neústavní a že zpřísňování pobytu cizinců jde proti volání podnikatelských komor, aby se naopak pravidla pro cizince, kteří u nás chtějí pracovat, zvolnila, PS s vidinou voleb navzdory Senátu zákon definitivně schválila.
V případě běžného zákona bylo takové přehlasování senátního veta možné. V případě ústavního dodatku to možné není. Hlavní odpovědnost za případné schválení nesmyslného ústavního dodatku tak bude mít horní komora, protože jednou rolí je bránit ústavu proti podobným pokusům z ní dělat trhací kalendář, jaký nyní předvedla PS.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Nezastaví-li Senát předvolební populistické třeštění politických stran ve Sněmovně - hrající lacině na strach lidí z cizinců, migrace a terorismu - ani teď, kdy jednoznačně může, dá možná i mnoho lidí z řad dosavadních zastánců Senátu za pravdu Andreji Babišovi, který „sní“ o tom, že by Senát zrušil.