Článek
Vím, žijeme v době postfaktické, ideologické, pravda je to poslední, co většinu bloggerů zajímá, obtěžují nás svými dojmy a těžko očekávat od úzce specializovaného vědce velký rozhled po světě, ona totiž ta prokletá politologie, má-li mít úroveň, dá tak jako imunologie docela fušku.
Profesor má pocit (zkracuji), že „žije v absurdním světě… doba vymknutá z kloubů šílí”. Angličané „bez sebemenších důkazů obviňují Putina” a vyhošťují ruské diplomaty. „Co za nesmysl! Žádné normální vyšetřování? Tolik možností, kdo to mohl spáchat… Copak jsou Rusové hloupí a nařídí zabít bývalého špióna? Proč se chovají západní politici hystericky?”
Tak tedy po pořádku. Od roku 2003 zemřelo v Anglii náhle a bez předchozí nemoci 11 ruských emigrantů a tři angličtí spolupracovníci miliardáře Berezovského, jednalo se o kritiky Putinova režimu. V polovině případů byla konstatována sebevražda, ostatní zemřeli na selhání srdce až na jednu výjimku, vraždu agenta FSB (nástupnice KGB) Andreje Litviněnka v listopadu 2006. Ten byl otráven radioaktivním poloniem a jeho vrah Andrej Lugovoj měl pech, na pěti místech, kde se v Londýně vyskytl, zanechalo polonium stopu, což by usvědčilo deset vrahů. Téhož listopadu zemřel na otravu neznámou jedovatou látkou ruský expremiér z liberální éry ruské federace Jegor Gajdar, jehož osobním strážcem byl právě Lugovoj, po návratu do Ruska poslanec Dumy. Britskému soudu vydán nebyl.
Téhož roku prohlasovala Duma zákon dovolující trestat ruské zločince v cizině a Putin „poslancům” oznámil, že „členství v FSB (KGB) nikdy nekončí, je nadosmrti”. A následovaly ruské atentáty, z nichž čtyři jsou doložené (Turecko, Rakousko, Dubaj, Katar).
Případ plukovníka, dvojitého agenta Sergeje Skripala, je podobný tomu Litviněnkovu. Byl otráven vysoce jedovatým plynem přezdívaným novičok, který je výlučně v držení tajné laboratoře chemických zbraní v Rusku a do Anglie jej přivezla v zavazadle Skripalova dcera, která tak jako její otec a jeden anglický policista dnes umírá v nemocnici. Hořejší žádá corpus delicti, nejlépe snad aby chudáci Britové vypátrali člověka, který látku z ruské laboratoře vynesl, a dalšího, kdo ji Skripalové vložil do kufru. Že to nejde? Tak mají smůlu a měli by mlčet! Na rozdíl od každého anglického Toma, Dicka a Harryho uvažuje o jiné i jemu neznámé možnosti paralelního vesmíru.
Rusko je „více méně normální stát, hájící své více méně legitimní zájmy. Vina je určitě na obou stranách a větší spíš na naší straně”. Jak nádherné téměř rovnocenné morální hodnocení právního demokratického Západu a zločinné diktatury FSB. Jako bychom nic nevěděli o tisících obětí v Čečensku, Gruzii, Sýrii a na Ukrajině, nikdy neslyšeli o několika stech zavražděných neohrožených kritiků režimu (Anna Politkovská) a rozstřílených politických konkurentech (Boris Němcov). Ne, to Západ provokuje. Odkud se bere ta nenávist?
Putin přece není tak hloupý… jistěže není. Je to prachobyčejný gauner a diktátor, jenž ve jménu hrdosti a slávy Svaté Rusi nám chce nahánět strach, ví, že jsme na něm závislí (Nordstream2), ví, že jsme zbabělí, chceme obchodovat, a ví, že má na Západě na extrémní pravici i levici své souputníky.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Doba vůbec nešílí, svět je jen, řečeno s jiným klasikem, „Bohem rozsvícený, ďáblem znečištěný”, tak jako vždy.