Hlavní obsah
Jiří Pehe Foto: Milan Malíček, Právo

KOMENTÁŘ: Poučení z rakouských voleb – Jiří Pehe

Příštím rakouským prezidentem se nakonec těsně stal kandidát Strany zelených Alexander Van der Bellen, který porazil kandidáta krajně pravicových Svobodných Norberta Hofera. Evropský politický establishment si oddechl, ale výsledky rakouských voleb mnoho důvodů k optimismu nenabízejí.

Jiří Pehe Foto: Milan Malíček, Právo
KOMENTÁŘ: Poučení z rakouských voleb – Jiří Pehe

Jsou jen dalším potvrzením, že nejen rakouská, ale i evropská společnost obecně (ostatně stejně jako americká) se stále výrazněji štěpí na dvě části, které spolu jen těžko nacházejí společnou řeč. Už první rozbory výsledků ukázaly, že v Rakousku volili většinově pro proevropského a k imigraci smířlivějšího Van der Bellena vzdělanější, „kosmopolitní“ voliči velkých měst. Pro Hofera naopak méně vzdělaní voliči z venkova a menších měst.

Totéž dnes vidíme ve volebních preferencích v řadě jiných evropských zemí nebo ve Spojených státech. Společným jmenovatelem podpory pro populistické nebo krajně pravicové kandidáty je strach částí populace nejvíce ohrožených novými jevy způsobenými globalizací. To vyvolává odpor k establishmentu, který nedokáže pružně reagovat.

Úspěchy tak slaví politici slibující větší izolaci, zpřísnění migrace, opevňování hranic či omezení nadnárodní spolupráce a obchodu. V Evropě to od populistů také schytává Evropská unie, protože vysvětlit voličům, že EU může dělat pouze to, k čemu ji členské státy kompetenčně vybavily, a že na všem podstatném je třeba se pracně shodnout, je složité.

Tradiční strany rychle ztrácejí svoje voličstvo nejen proto, že jsou zakotveny v tradičních ideologiích, a nedokážou tudíž reagovat na nové výzvy, ale také proto, že zdánlivě stabilní sociální skupiny, které dlouhodobě reprezentovaly, v mlýnici globalizace mizí. V některých zemích, jako právě v Rakousku, navíc velké strany příliš dlouho žily v přesvědčení, že mají svoje jisté.

Nepomáhá jim, že nejrůznější globální výzvy nelze snadno zařadit na levo-pravé škále. Populistická hnutí toho využívají, když slibují, že problémy budou řešit jednoduše bez levo-pravých znamének.

Vítězství Van der Bellena dává politickému establishmentu v Rakousku šanci, aby promyslel, v čem selhal, a aby se poučil. Katastrofou by ale nebylo ani vítězství Hofera, následované pravděpodobně vstupem Svobodných do vlády.

Ukázalo by se totiž poměrně rychle, že pouhá velkohubost není politický program a že většina z „řešení“, která Svobodní a jim podobné strany v Evropě nabízejí, nic zásadního nevyřeší, jen rozdmýchají staré národní antagonismy.

Jiří Pehe

Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.

Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.

V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).

Více o autorovi

Komentáře autora

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků