Hlavní obsah
Jiří Pehe Foto: Milan Malíček, Právo

KOMENTÁŘ: Pohřeb Karla Gotta jako symbol doby - Jiří Pehe

Bleskové rozhodnutí vlády Andreje Babiše uspořádat zesnulému Karlu Gottovi státní pohřeb, vytvořilo dva tábory. Jedni argumentovali, že si poctu, obvykle vyhrazenou jen zesnulým státníkům, plně zaslouží. Druzí, že nikoliv. A vesměs dodávali, že jde o populistický tah, vedený snahou politicky se přiživit na Gottově popularitě.

Jiří Pehe Foto: Milan Malíček, Právo
KOMENTÁŘ: Pohřeb Karla Gotta jako symbol doby - Jiří Pehe

Jisté je, že rozhodnutí uspořádat státní pohřeb nejpopulárnějšímu českému zpěvákovi, který spojoval několik generací, nemohl žádný populista odolat. Babiš tudíž vystoupil jen dvacet minut po oznámení Gottova skonu s tím, že svolá mimořádné zasedání vlády a navrhne státní pohřeb. Ještě o pár minut ho předběhl ministr kultury Lubomír Zaorálek. Vdova Ivana Gottová nakonec přistoupila na o stupínek nižší ceremoniál, což je pohřeb se státními poctami.

Česká republika tedy nakonec nebude mít další státní pohřeb, jako byl ten Václava Havla v roce 2011. Přesto oba pohřby vypovídají hodně o naší současnosti.

Ten Havlův byl loučením se státníkem, který sehrál klíčovou roli nejen v boji s bývalým režimem, ale i v budování nového demokratického zřízení. Zejména v tom druhém ne ve všem uspěl, a mnozí spoluobčané na něj kvůli tomu zanevřeli, ale jeho skon na krátkou dobu oživil étos, který spojil téměř celou společnost v listopadu a prosinci 1989.

Zároveň ale už symbolicky předznamenal nástup nových politických poměrů. Ty se v nemalé míře opírají o jistý typ nostalgie po nepsané normalizační smlouvě: vy nás necháte vládnout, dáte nám „klid k práci“, my vám zato zajistíme slušnou životní úroveň a bezpečnost. Za oběť přitom mohou padnout některé principy liberální demokracie.

Důležitou komponentou tohoto současného režimu, který ztělesňují prezident Miloš Zeman a premiér Andrej Babiš, je znovuobnovení kontinuity s předlistopadovou minulostí. Úspěšně využívá toho, že režim, který zde panoval až do nástupu Babiše a Zemana, tuto touhu po kontinuitě podcenil. A paradoxně k tomu částečně přispěl i Havel.

Ačkoliv odmítl po roce 1989 prvoplánový antikomunismus a snažil se o smíření (které se projevilo už během sametové revoluce v památném společném zpívání hymny Karlem Krylem a Karlem Gottem), chtě nechtě nastavoval svojí disidentskou minulostí velké části společnosti nepříjemné zrcadlo.

Politici, kteří stáli v čele transformace, pak nedocenili, že do nových poměrů bylo po roce 1989 vrženo nemálo lidí, pro které to nebyla uvědomělá volba, a že mnozí z nich se novým poměrům nedokázali plně přizpůsobit. Záchranu hledali v  nostalgii, která má dvě tváře: jedna se týká v globálně neklidných časech zdánlivého bezpečí, které poskytoval přehledný svět normalizačního bezčasí; druhá se týká normalizační popkultury, od jejích estrád a seriálů, až po šlágry, kterými prosvěcovali pozdní komunistickou nudu zpěváci jako Karel Gott.

Na adresu ambivalentního vztahu k demokracii a svobodě v této „postkomunistické“ části společnosti lze říct leccos kritického, jisté ale je, že v současné politické situaci jsme se octli i proto, že Zeman a Babiš nabídli této části společnosti jakousi rehabilitaci a symbolické uznání, které jí bylo odpíráno v době, kterou symbolicky zaštiťoval Havel. Změnu nyní zřejmě přinese, až postupná generační výměna.

Jiří Pehe

Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.

Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.

V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).

Více o autorovi

Komentáře autora

I když nakonec pohřeb Karla Gotta nebude plnohodnotný „státní“ pohřeb, rozloučení s umělcem, který byl zásluhou nejen svých nesporných pěveckých kvalit, ale i přizpůsobivosti (které ovšem lidé, co prožili část svých životů v bývalém režimu, dobře rozumí) svorníkem několika generací, je tak v mnoha ohledech ještě více symbolický, než byl státní pohřeb Václava Havla.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků