Článek
V tak bezvadném právním státě, jako je Česká republika, pochopitelně nepřipadá v úvahu, aby si odsouzený mohl vybírat, kde bude trávit výkon trestu. To už bychom si mohli rovnou myslet, že u nás máme lepší a horší školy nebo zdravotnická zařízení a že se nedostává každému stejné péče, ačkoli jsme si přece všichni rovni. Vězeňský režim spojený s bohatým kulturním programem, čtyřicetidenní dovolenou a pracovním zařazením v penzionu U Císaře Zikmunda vyšel shodou náhod na někdejšího premiérova poradce Marka Dalíka a ne na některého z bezejmenných zlodějů, kteří se také chovají vzorně.
Poté, co jsme si toto vyjasnili a v našem názoru nás utvrdilo ministerstvo spravedlnosti, které neodhalilo v postupu vězeňské služby nic nestandardního, si položme jinou otázku. Nebylo by vůbec lépe, aby se trestanci, kteří nejsou pro své okolí bezprostředně nebezpeční, napravovali v režimu domácího vězení?
Totiž aby byla společnost ochráněna před další rozkladnou činností podvodníka, defraudanta či korupčníka, stačí, aby byl odstřižen od profesí, v nichž jsou dotyčnému svěřovány veřejné peníze nebo odpovědnost k nim vedoucí. Aby se dotyčnému dostalo odplaty, je nanejvýš vhodné uložení peněžitého trestu k urovnání napáchané škody a omezení jeho volného pohybu mimo běžnou pracovní dobu. Už to znamená pro člověka uvyklého žít bohatým společenským životem ztrátu mnoha radovánek.
A v neposlední řadě alternativní tresty vycházejí pro daňové poplatníky podstatně levněji než servis spojený s pobytem odsouzence ve střeženém objektu. Jak známo, české věznice dlouhodobě praskají ve švech a snížení počtu nepodmíněných trestů přestavuje jediné systémové řešení.
Josef Koukal
Komentátor deníku Právo. Zabývá se tématy z oblasti justice a kriminálními kauzami. Od roku 1993 byl redaktorem Českého deníku, Denního Telegrafu, Svobodného slova a Zemských novin, spolupracoval externě s Českým rozhlasem a dalšími, převážně tištěnými médii. V Právu působí od roku 2006.
Nad Dalíkovým případem visí otazníky už od jeho procesu. Původně byl odsouzen za to, že z uchazečů o zbrojní zakázku na dodávku obrněnců Pandur tahal půlmiliardový úplatek pro někoho z vlády. Skutečný adresát peněz nebyl pojmenován a rozsudek nakonec zrušil Nejvyšší soud. Na druhý pokus lobbistu označili za podvodníka, který svůj vliv před zbrojaři pouze předstíral a chtěl se obohatit sám. Dalík verdikt se skřípěním zubů přijal, aniž dále promluvil. Vzal-li na sebe veškerou vinu za přihlížení svých politických kumpánů, mohlo to být pro něj těžší než fakt, že pak úpěl ve znojemském penzionu.