Článek
Jeden příklad za všechny. Evropské hodnoty, nevládní a údajně odborná instituce bránící liberální demokracii zvládla během pár hodin od zveřejnění výsledků připravit analýzu nazvanou Tři urgentní úkoly pro českou vládu po zvolení Donalda Trumpa. V ní předpokládají, že se americká zahraniční politika fundamentálně změní, což povede k ještě větší agresivitě Ruska, pročež mají Češi urgentně zvýšit obranný rozpočet, připravit se na informační válku a masivní nasazení našich sil v Pobaltí.
Pozoruhodná je jistota, se kterou autoři očekávají změnu americké zahraniční politiky. Vezmeme-li v úvahu, že se ani jeden z nich americkou zahraniční politikou nikdy systematicky nezabýval, nelze ji vysvětlit jinak než tím, že jim baba jaga zapůjčila křišťálovou kouli.
Bez ní může seriózní analytik budoucnost předpovídat pouze pravděpodobnostně ze studia dlouhodobých vzorců formování americké politiky. A právě z nich lze tvrdit, že očekávat od Trumpa fundamentální změnu zahraniční politiky USA a na základě toho preventivně požadovat zásadní změnu politiky české je přinejmenším předčasné. Ze tří pilířů určujících směřování americké zahraniční politiky – zájmů, institucí a důležitých jednotlivců – se mění jediný a zatím nevíme jak moc.
Americké zájmy se zvolením Donalda Trumpa nezměnily a nezmění se ani v den jeho inaugurace. Nejdůležitějším byla a bude bezpečnost Spojených států, kterou může existenciálně ohrozit jedině nepřátelská aliance velmocí. Silné a agresivní Rusko ovládající Evropu a paktující se s Ameriku nemilující Čínou tady z hlediska mocenské politiky představuje potenciálně nejhorší noční můru. USA těžko hodí evropské spojence přes palubu, když by pak mohli skončit v protiamerickém bloku. Trvající zájmy tak budou vytvářet prostor, v jejichž rámci se bude muset Trumpova politika pohybovat a který se nebude odlišovat od prostoru, ve kterém manévroval Barack Obama.
Stejně tak se těžko změní institucionální rámec americké zahraniční politiky. Trump bude pracovat se stejným systémem jako jeho předchůdci. Vymění ministry a další nejvyšší představitele, ale většina státních zaměstnanců zůstane. Rozpočet bude schvalovat Kongres. Mezinárodní smlouvy a klíčová jmenování potvrzovat Senát. Informace budou dodávat zpravodajské služby. Papíry budou mezi institucemi létat po zaběhnutých cestách. Historicky by nemálo amerických prezidentů mohlo vyprávět, jak State Department kreativně interpretoval instrukce a realizoval spíš svoji než prezidentovu zahraniční politiku. A stejně jako zájmy tak i instituce budou vymezovat rámec zahraniční politiky Trumpova prezidenství.
Největší změnou tak bude právě osoba prezidenta a lidí v jeho nejbližším týmu. A dlužno přiznat, že výroků, které by naznačovaly možnost radikálních změn, zaznělo v kampani víc než dost. Jenže Trump nemá problém svoje názory mávnutím kouzelného proutku upravit. Již pár dní po volbách první radikální myšlenky opouští. Navíc se prezentuje jako alfa samec, který vrátí Americe její velikost. Těžko toho dosáhne ustupováním Rusku, jakkoliv mu může být styl Vladimíra Putina sympatický. Takže ani samotná změna na postu prezidenta nic znamenat nemusí.
Nic z toho nám samozřejmě nedává jistotu, že k radikální změně americké zahraniční politiky nedojde. Možnost tu vždy bude. Americký vývoj bude třeba sledovat a na případné posuny kurzu reagovat. Zásadním indikátor představuje třeba již to, kým Donald Trump obsadí klíčové posty ministrů zahraničí, obrany a poradce pro národní bezpečnost.
Nicméně z existujících možností je radikální změna americké zahraniční politiky tou méně pravděpodobnou. Volat proto po urgentních změnách české politiky je přinejmenším nezodpovědné. Zvlášť, když toto volání postrádá podklad v reálné analýze toho, zda se americká politika změní i vyhodnocením toho, zda by v takovém případě byly navržené změny k něčemu dobré.
Jan Ludvík
Je odborným asistentem na Katedře bezpečnostních studií, výzkumným pracovníkem Střediska bezpečnostní politiky IPS FSV UK a příležitostným komentátorem veřejného dění. Studoval na Univerzitě Karlově a University of Richmond.
Doktorské studium absolvoval v oboru mezinárodní vztahy. Odborně se zaměřuje na vztah mezi politickou a vojenskou silou, ozbrojené konflikty, americkou a českou zahraniční a bezpečnostní politiku.
Je autorem knihy Nuclear Asymmetry and Deterrence: Theory, Policy and History.
Aktvní je na síti Twitter @JanLudvikSBP