KOMENTÁŘ: Nikulin, prezident Zeman a černá kravata Paula Ryana - Jiří Pehe

Kancléř Vratislav Mynář se rovnou pasoval do role právního superarbitra, když prohlásil, že ministr spravedlnosti Robert Pelikán postupoval nezákonně, a český právní systém se tím zařadil na úroveň Bangladéše. Ponecháme-li stranou, že autorem této právní „expertízy“ je člověk, který je vzděláním ekonom v oboru stavebnictví, vtírá se ironická otázka, zda by se pan Mynář neměl soustředit na skutečné problémy s právním státem, v nichž sám figuruje.

Kupříkladu na zakázky ve státním podniku Lesní správa Lány či podivné lobbistické tlaky s účelem zajistit (nakonec zkrachovalou) zakázku na stavbu hydroelektráren v Kyrgyzstánu pro neznámou českou firmu Liglass Trading. Anebo dosti netransparentní financování Zemanovy prezidentské kampaně Spolkem přátel Miloše Zemana, v jehož čele stojí právě Mynář.

Mynář ale nebyl jediný z prezidentových blízkých spolupracovníků, kdo neudržel nervy na uzdě. Mluvčí Jiří Ovčáček zaplavil Twitter konspiračně laděnými úvahami, v nichž naznačoval, že vydáním Nikulina nabídli ti, kdo ho umožnili, jistým kruhům v USA munici proti prezidentovi Trumpovi.

Mnozí to brali tak, že pan Ovčáček zase jednou nad sebou na Twitteru ztratil kontrolu a předvádí se bez konzultací se svým šéfem. Jenže tyto úvahy podpořil nyní během své návštěvy Slovenska i sám Zeman! Prý by se Češi neměli plést do amerických vnitropolitických bojů.

A co víc: prezident tajemně naznačil, že jistou roli v těchto bojích, namířených proti Trumpovi, může hrát i třetí nejvyšší americký činitel, šéf americké Sněmovny reprezentantů Paul Ryan, který nedávno navštívil Prahu a veřejně přitom prohlásil, že si přeje vydání Nikulina. Vždyť považte: tentýž Ryan měl prý po zvolení Trumpa na sobě černou kravatu!  Všechno to do sebe zapadá, že ano, milý Watsone! (Až na to, že Ryan měl modrou kravatu.)

A také až na to, že prezident nevysvětlil, proč za tuto údajnou „munici“ proti Trumpovi děkují České republice nejvyšší představitelé Trumpovy administrativy, nikoliv jen Ryan. A možná českému prezidentovi také uniklo, že Ryan se postupem času stal Trumpovým podporovatelem.

Poněkud racionálnější pohled na to, co se stalo, se pokusil přinést ředitel Zahraničního odboru prezidentské kanceláře, kariérní diplomat Rudolf Jindrák.

Prezident prý měl o vydání Nikulina vědět předem. Místo toho se Hrad vše dozvídal až z médií.

Což o to, v normální zemi by prezident nejspíš informován byl, i když zákon nic neříká o tom, že by prezident měl hrát ve vydávání jakoukoliv roli, nebo že by měl ministr povinnost třeba ho jen o svém rozhodnutí informovat. V České republice ale nepanují úplně normální poměry.

Ty by existovaly, kdyby nejvyšší představitelé měli přibližně stejné názory na priority české zahraniční politiky a prezident hájil stejné národní zájmy jako vláda, což mu v podstatě ukládá Ústava, protože jeho působení v zahraniční politice je kontrasignovaná pravomoc. Jenže Hrad se v celé věci od začátku zase jednou pasoval do role mluvčího Ruska, a Pelikána tlačil k vydání Nikulina do Ruska nejen Mynář, ale i sám Zeman. Leckdo by mohl argumentovat, že asi i v Bangladéši by takové tlaky na ministra, jemuž podle zákona rozhodnutí o vydání plně náleží, byly považovány za nepřípustné.

Senátní zahraniční výbor dokonce Zemana kvůli tomu otevřeně kritizoval za „hájení zájmů cizí mocnosti.“ A Pelikán - zřejmě v poukazu na zájmy této mocnosti - prohlásil, že české zpravodajské služby varovaly, že Nikulinova přítomnost na českém území představuje vysoké bezpečnostní riziko. I proto se jeho vydání, včetně převozu na letiště, událo rychle a v režimu co největšího utajení. Na otázku, proč si český ministr spravedlnosti a premiér (který byl o celé věci informován) mohou myslet, že je třeba takovou věc tajit před hlavou českého státu, ať si každý zkusí odpovědět sám.