Článek
Úterní projev francouzského prezidenta v europarlamentu byl klasickou ukázkou ideologie eurospeaku, programu, který nevychází z reálné skutečnosti. Obsahoval jeden oxymoron za druhým, ale jen jedinou větu, kterou bychom mohli při velkorysé interpretaci považovat alespoň částečně za pravdivou.
Macron prohlásil, že jsme svědky „jakési” občanské války v Evropě. Ta ale, jak známo, probíhá mezi občany společného státu. A Unie, zaplaťpámbu, ještě jednotným státem není, byla by pseudodemokracií jako Rusko nebo Turecko. Nepochybně však ve všech evropských zemích probíhá spor mezi vládnoucí politickou reprezentací a zatím ještě spontánním, ne vždy inspirativně formulovaným odmítnutím její ideologie, především multikulturalismu a otevřených hranic, a to daleko větším počtem občanů, než je podpora tzv. populistických stran.
Konflikt podle prezidenta vznikl „fascinací autoritářstvím, na niž jedinou odpovědí je autorita demokracie a hodnoty volnosti, rovnosti a různorodosti, jedinečný model, jenž nemá obdobu na celém světě”. A jak jinak, lékem na mír má být „suverenita Evropské unie proti nacionálnímu egoismu”. Jistě, impéria vnitřní mír zajišťují.
Macron trumfl všechny francouzské prezidenty! Nahradit slavnou francouzskou triádu nacionalismu: volnost, rovnost a bratrství „jedinečným modelem” etnické i civilizační diverzity a pluralismu, který naprostá převaha Evropanů odmítá, je opravdu výkon. Ani tolik obětí teroristických útoků ve Francii, ani třeba skutečnost, že tak tradičně mírumilovné a solidní společnosti jako Norsko a Švédsko dnes figurují ve statistice vražd, kriminality a zvláště znásilňování před Lesothem na předposledním místě světové tabulky zločinu, jej neodradí. Ta modelová jedinečnost je bohužel pravdivá. Evropa je skutečně jediným územím světě, kam se může každý přistěhovat.
Mluvit o autoritě demokracie proti autoritářství je dnes čiré pokrytectví. Na opozici je vyhlášen hon, je cenzurována a umlčována moralistickými nálepkami xenofobie, rasismu a fašismu, ačkoli nic takového nehlásá. Odpor vůči sociálnímu inženýrství politické elity, v případě masové imigrace muslimů nezvratitelnému, je obranou tradiční liberální demokracie a sekularizovaných zásad křesťanství a odmítnutím přijímat imigranty, o jejichž svobodomyslnosti lze silně pochybovat.
A Macronova suverenita EU proti egoismu národních států? To je naprostý výsměch patriotismu, voličům brexitu, kteří odmítli (byť zatím jen částečnou) nedemokratickou nadvládu bruselské nomenklatury. Jestliže výraz liberální použil prezident v tradičním významu, tak by měl vědět, co znamená. Svobodný obchod, malá vláda zodpovědná voličům, nízké daně, osobní svoboda nadřazená společnosti. Platí snad něco z toho o Unii, která je něco jako obchodní kartel, protekcionistický blok a hodlá budovat ideologický superstát? Není snad europeismus ideologií?
Dalo by se pokračovat, ale někdy proti utopii stačí útěšná slova velkého básníka: „Mír bez míry… je mír bez matečných louhů Věčna… Jenomže sama země praví: Bez ryzí transcendentály se žádná stavba nedostaví, nikdy, ach, nikdy nedostaví.”
Leviatan se v Evropě národů nikdy nezrodí.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.