Článek
Už teď je možné z České republiky vyjet na dva dny na Slovensko, do Maďarska a Rakouska. Bez nutnosti prokletí čtrnáctidenní karantény nebo vyřízení drahého protikoronavirového testu. Za dovolenou u moře se bez karantény a testu můžeme vypravit na Jadran. Do Slovinska a Chorvatska.
Brzy to půjde také k moři na jih Evropy. Řecko by mělo ukončit povinnost 14denní karantény od 1. června. Podobně se otevírají také Itálie, Portugalsko a Španělsko. Brzy můžeme vyjet i na západ, do Německa, ať už za nákupy nebo prací. Jen populární a v mnohém levnější Polsko se moc nerýsuje. K nám by naopak mohli přijet sběrači ovoce, aby z úrody jahod nezbyla jen nesesbíraná hniloba.
V takzvaném rozvolňování opatření, neboli omezení cestování, je ale těžké hledat logiku. Například proč se může jet na Slovensko na dny dva, a ne třeba tři, to hlava nebere. Jestli je člověk nakažený nebo se covidem-19 případně nakazí a vše rozšíří přes hranice, stěží ovlivní 48 hodin. Člověk by ale darovanému koni na zuby hledět neměl. Lepší 48 hodin než nic.
V případě otevírajících se hranic samozřejmě logickou roli hraje obava ze vzedmutí se druhé vlny epidemie koronaviru. V tomto případě nemá smysl argumentovat například Brazílií, kde počet nakažených a mrtvých tragicky narůstá. Na druhé straně zeměkoule mají zimu a tamní chudinské čtvrti moc příležitostí ke kontrole nákazy neskýtají.
Na starém kontinentě se blíží léto a podle všeho je i díky počasí virus na ústupu. Kdo vyjede ven a kdo ne, to je každého osobní volba. Je ale potřeba mít na paměti následující. Už na podzim se může nákaza projevit znovu. V tu chvíli by měl být pro jistotu každý v zemi, kde být chce a s blízkými, s nimiž by případná další karanténní opatření chtěl strávit.
Odborníci včetně českého karanténního guru Prymuly sice tvrdí, že druhá vlna by se mohla řešit takzvanou chytrou karanténou, ale jeden nikdy neví. Jak vlády napříč světem prokázaly, zastavení světa a ekonomiky může přijít jako blesk z čistého nebe. Lidská zkušenost říká, že co se stane poprvé, stane se dříve či později zas. Je proto mít potřeba na paměti, jak vše začalo.
Původní čísla o hrozbě nákazy a mrtvých byla hrůzostrašná a logicky se vystrašili mocní i veřejnost. Teď už se mluví o tom, že jen v naší zemi na šedesát procent lidí zemřelo na jinou příčinu, než byl covid-19. Karanténní opatření měla z pohledu laika připravit zdravotnictví na příští nemoci a zabránit jeho nárazovému přehlcení.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Do podzimu a případné další vlny epidemie je tedy času dost, abychom už v kleci být nemuseli a mohli cestovat kdykoliv a jakkoliv, nejen prstem po mapě. Protože řečeno slovy Marka Twaina, „Není drsnější způsob jak poznat, jestli máte někoho rádi nebo ho nenávidíte, než s ním cestovat.“ A mějme na paměti, že smrtnost na covid-19 je v porovnání s jinými nemocemi minimální. O hrozbách na silnicích a ulicích ani nemluvě.