Hlavní obsah
Alex Švamberk Foto: Tomáš Reiner, Novinky

KOMENTÁŘ: Kde je exilová syrská vláda? - Alex Švamberk

Do Evropy se valí proud syrských uprchlíků. Situaci řeší vlády evropských zemí, které se snaží uprchlickou vlnu zvládnout, stejně jako Libanon a Jordánsko. Nemlčí ani Damašek, který obviňuje Evropu, že neměla podporovat vzbouřence. Jeden hlas ale slyšet není. Exilová Syrská prozatímní vláda reprezentující umírněné vzbouřence mlčí.

Alex Švamberk Foto: Tomáš Reiner, Novinky
KOMENTÁŘ: Kde je exilová syrská vláda? - Alex Švamberk

Exodus Syřanů je pochopitelný. Země čelí brutální občanské válce, která si vyžádala na čtvrt miliónu obětí, a nezdá se, že by končila. Radikálové z Islámského státu a z Fronty an-Nusra napojené na Al-Káidu jsou na postupu a úspěšně jim čelí jen kurdské milice YPG. Nálety mezinárodní koalice je nezastavily, na ústupu jsou i vládní síly prezidenta Bašára Asada, proti kterému se mnozí Syřané bouřili.

Je to ta pravá chvíle pro schopné vůdce, kteří by jasně řekli, že Sýrie nesmí padnout do rukou islámských radikálů a potřebuje demokratizovat. Mezi uprchlíky by začali hledat kandidáty pro vstup do Svobodné syrské armády a vytipovávali si lidi, kteří pomohou s obnovou země po válce. Současně by se snažili proud běženců koordinovat a zajištovat jejich transport, aby neplatili horentní sumy převaděčům, kteří je posadí na chatrná plavidla a v bouři je třeba ponechají svému osudu. Exilová vláda, která by chtěla nahradit zprofanovaného prezidenta Bašára Asada, však zůstává nečinná.

Naposled o sobě dala vědět v srpnu, když se Turecko rozhodlo připojit ke koalici zemí bojujících proti Islámskému státu a s USA se dohodlo na vytvoření bezpečné zóny na severu Sýrie při svých hranicích. Předseda prozatímní vlády Ahmad Tuma tehdy řekl, že by chtěl, aby tato enkláva byla pod správou Syrské prozatímní vlády.

Pronesl prorocká slova: „Nemůžeme dosáhnout skutečné změny v Sýrii, jestliže se prozatímní vláda nepřemístí na syrské území“. Zmínil, že by sídlila v Džarábulusu a po dalším postupu by se přesunula do Halabu. Přidal i své představy, jak by měla správa na osvobozeném území fungovat: „Syrská prozatímní vláda zajistí lidu služby a Svobodná syrská armáda bude chránit tuto zónu.“

Pomohlo by to otřást pozicí prezidenta Bašára Asada, který by už dále nemohl tvrdit, že je jediným ochráncem syrského státu, když - jak Tuma přiznal - v oblastech pod svou kontrolou nadále platí zaměstnance a zajišťuje lidem, kteří na nich žijí, dodávky vody a elektřiny.

Tumovy plány rozhodně nejsou přehnaně ambiciózní, když si uvědomíme, že Syrská národní rada má sdružovat většinu umírněné opozice. Tuma však bohužel opomněl realitu, a nejde jen o to, že ustavení bezpečné zóny je v nedohlednu. Svobodná syrská armáda totiž v konfliktu nehraje ani druhé housle. Většinu jejích jednotek rozprášili islamisté. Její chabou sílu ukázal letošní únos nově vycvičených mužů z Divize 13 hned po návratu do Sýrie. Muže, kteří podstoupili školení pod dohledem Američanů, unesli radikálové z Fronty an-Nusra.

Vojenské selhání lze pochopit, ale nechuť spolupracovat s kurdskými milicemi YPG, které opoziční síly nemíní pustit na území pod svou správou, už méně. Jenomže dávno platí, koho chleba jíš, toho píseň zpívej, a Turci si kurdskou enklávu u svých hranic nepřejí.

Mlčení a nečinnost exilové vlády během uprchlické krize však omluvit nelze. Prozatímní vláda není žádná parta několika nadšenců, ale mezinárodně uznávaný zástupce syrského lidu, který dostává od dárcovských států a organizací sdružených v Přátelích Sýrie desítky miliónů dolarů.

Tyto prostředky sice vláda pro svou činnost využívat nemůže, nicméně má k dispozici milióny dolarů, které jí hned po jejím složitém ustavení poskytl Katar. Exilová vláda si ihned pořídila sídlo v Turecku, flotilu aut a hejno poradců. Prostředky jí proto záhy došly, takže musela propustit 200 z 500 lidí, které platila.

Marně mne napadá, že by ty peníze šlo využít lépe, než je dávat rozhádané partě, která se stará hlavně o to, aby v ní někdo nezískal příliš velkou moc, a vnější aktivitu vyvíjí jen při hledání sponzorů. Jen mne překvapuje, že si nikdo nevšiml hned, co je to za lidi. Aspoň, že je neplatím z vlastní kapsy. ČR sice byla mezi desítkami států, které radu uznaly 12. 12. 2012, ale neposkytly jí ani prozatímní vládě žádné peníze.

Nelze se pak divit, že Syřané utíkající do exilu se starají především o sebe. Doma nevidí žádnou stranu, ke které se přidat, protože s Asadem mají své zkušenosti a o islamisty nestojí, a ani v zahraničí není nikdo, kdo by je reprezentoval a pomohl jim v těžké situaci.

Alex Švamberk

Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.

Komentáře autora

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků