Hlavní obsah
Matěj Široký Foto: Právo

KOMENTÁŘ: Jde za 100 eur koupit sociální smír? – Matěj Široký

Nejenom v České republice občané pocítili zdražení energií. A politici začínají hledat cesty, jak pomoci lidem, které zdražení postihlo. Jeden takový model zkouší nyní ve Francii.

Matěj Široký Foto: Právo
KOMENTÁŘ: Jde za 100 eur koupit sociální smír? – Matěj Široký

Francouzská vláda se rozhodla zaslat každému šek v hodnotě 100 eur, aby vykompenzovala zdražení pohonných hmot. Jedinou podmínkou je vydělávat méně než 2000 eur čistého za měsíc. To splňuje přes 38 milionů Francouzů.

Tato jednorázová dávka má vyvážit inflaci, která pomalu zachvacuje Evropu. Vládní představitelé jistě mají ještě v živé paměti protesty žlutých vest, kdy spouštěcím mechanismem bylo zdražení pohonných hmot motivované ekologickými důvody.

Zaslaný šek jistou část populace zřejmě bezprostředně zklidní. Avšak není tato dávka projevem neschopnosti najít systémové řešení problému? Vypsat šek je nejjednodušší řešení.

Vlády v Evropě mají nyní tendenci hledat takováto jednoduchá řešení, raději než si připustit, že současný systém je dlouhodobě neudržitelný.

Francie, Itálie a další zadlužené státy fungují jen díky nákupům státních dluhopisů Evropskou centrální bankou. Není čas si připustit, že současný systém je nefunkční?

První pochybnost ohledně této plošné dávky spočívá v tom, že ti, kteří potřebují ve Francii auto ke každodennímu životu, najezdí v průměru 150 kilometrů denně.

Benzín zdražil ve Francii asi o 33 centů na litr za poslední rok. Kdo používá auto každodenně, tak šekem pokryje zvýšení nákladů asi na měsíc a půl.

Auto však používá po celý rok. Dávka je tedy nedostatečná pro ty, kteří auto neustále používají a jsou přitom nejvýš zasaženi růstem cen.

Špatné zaměření této dávky ukazuje na její nesmyslnost. Šek dostane každý, i když nemá auto. Kakofonie francouzské vlády se plně projevila u prezidenta Macrona.

Kritici tohoto řešení navrhovali systematičtější řešení v podobě snížení daní na pohonné hmoty. To však Macron odmítl, protože by to řešení nebylo zacílené. Cena by se snížila pro všechny. To však prezident Macron nechce.

Lepší je rozdat peníze nízkopříjmovým skupinám bez toho, aby se rozlišovalo, jestli auto mají, či nikoliv. Macron tím dal najevo, že na základy systému se nesmí sahat. Je prostě lepší vypsat šek.

Druhá pochybnost tohoto řešení je v jeho krátkodobém efektu. Ceny energií a inflace budou stoupat minimálně do prvního čtvrtletí 2022.

Plánuje vláda pokaždé dávat nový šek? Francii navíc čekají v květnu prezidentské volby, nejedná se tedy o kupování hlasů pro stávajícího prezidenta Macrona?

Ať se jedná o pomoc proti inflaci, anebo covidové programy, výsledkem, který je málo reflektovaný, je zvyšování závislosti na státu.

Stát místo toho, aby vytvářel podmínky, ve kterých se dá podnikat a pracovat na zaměstnanecký poměr, čím dál víc supluje roli dobrodince.

Navíc musíme mít na paměti, že státem poskytovaná pomoc nejsou žádné státní peníze. Jsou to naše peníze, které jsme odvedli na daních. Stát je pouze přerozděluje.

Stát nám jednou rukou dává něco, co během celého roku odevzdáváme na daních. Všechny přislíbené pomoci budeme tedy muset zaplatit. A to buď přímo na daních, nebo nepřímo, kdy stát zhorší poskytování služeb, jelikož na ně nebude mít peníze.

Ano, jistě, šekem jde na krátkou dobu koupit sociální smír. Pokud se však neodstraní příčiny, které nás uvedly do toho stavu, jsou to v podstatě vyhozené peníze. Macronův šek bude stát Francii tři miliardy eur.

Reforma a zpřísnění podpory v nezaměstnanosti měly ušetřit pouze 1,3 miliardy eur. Z toho plyne poučení i pro naše politiky a novou budoucí vládu. Jestli bude chtít dosáhnout vyrovnaného rozpočtu, musí přestat plýtvat plošně penězi.

Lépe je zacílit pomoc potřebným, a hlavně provést opravdu strukturální reformy.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků