Článek
ČSSD v místních volbách prohrála s hnutím ANO v téměř všech statutárních městech a ve většině středně velkých měst. V jistém slova smyslu se v těchto volbách projevila jako strana maloměsta a venkova. V celostátním průměru ji volilo poměrně málo mladých lidí, zejména těch vzdělanějších z větších měst.
To by stranu, která chce zůstat na výsluní, mělo vést k jistým obavám o budoucnost, ale nezdá se, že by ČSSD nezájem mladých lidí příliš znervózňoval. Snad doufá, že když bude předsedat úspěšné vládní politice a země bude ekonomicky vzkvétat, mladí voliči se k ní nakonec přikloní.
Možná by to byl do jisté míry i správný kalkul, pokud by ekonomické úspěchy země pod vedením ČSSD nepřekryla uprchlická krize. A ČSSD přijala v této krizi postoje, o jejichž přitažlivosti pro vzdělanou část mladé generace lze pochybovat.
Spolu s ostatními vládními stranami nejen poměrně nesrozumitelně a proti velké přesile ostatních členských zemí hájí zamítavý postoj ke kvótám pro rozdělování uprchlíků do jednotlivých zemí Evropské unie, ale i jinak se vládní politika, které předsedá, jeví v otázce uprchlíků jako málo soucitná.
Nejde přitom jen o způsob, jakým vládní činitelé o uprchlících mluví, ale i o způsob nakládání se zadrženými uprchlíky v táborech, kde jsou dočasně drženi, nebo o vytváření atmosféry ohrožení možnou uprchlickou vlnou, která se ovšem v případě České republiky jaksi nedostavuje.
Pro levicovou stranu není možná nejlepší strategií nadbíhání strachu nemalé části voličů a ukazování svalů Unii, s níž si většina mladých spojuje svoji budoucnost, jakož i neustálé řeči o tom, jak jsou naše policie i armáda na vlnu běženců k nám výborně připraveny, ač se jich k nám evidentně mnoho nechystá. Se strachem umějí lépe pracovat jiné strany.
Atributy moderní levicové strany jsou především solidarita a soucit, které ovšem nejsou v současnosti jaksi viditelné, pokud je snad politici ČSSD chtějí projevovat.
Nepomáhá jim přitom ani skutečnost, že si česká vláda pod vedením ČSSD zvolila za spojence orbánovské Maďarsko a ficovské Slovensko. Docela pak jistě obrazu ČSSD coby moderní levicové strany neprospěje, když jejímu nejbližšímu spojenci v současné krizi, Ficovu hnutí Směr, hrozí frakce socialistů v europarlamentu vyloučením kvůli nesolidárním postojům v uprchlické krizi.
Neexistují zatím žádná autoritativní data, která by jasně ukázala, jak vnímají postoje ČSSD k uprchlické krizi mladí voliči. Z nejrůznějších iniciativ na sociálních sítích lze ovšem soudit, že vzdělanější část mladé generace má k uprchlíkům o poznání otevřenější postoje než současná ČSSD.
Autor tohoto komentáře naráží při svých besedách se studenty v poslední době ve velké většině na ty, kteří jednání české vlády, potažmo ČSSD odsuzují. A jelikož tato krize ostře polarizuje společnost a lidé vyjadřují silné emoce, od takových studentů lze slyšet, že pokud už inklinují k levici, ČSSD je nadobro ztratila. Odepsali ji. Je to pro ně strana „bez srdce“.
Musíme si samozřejmě počkat na sociologické průzkumy, ale je těžké se už nyní ubránit závěru, že současná ČSSD opravdu není pro mladé. Vezmeme-li v úvahu, že kvůli generační změně nás ve volebním období 2013 až 2017 opustí zhruba půl miliónu nejstarších voličů a na právo volit dosáhne zhruba stejný počet mladých, měla by se ČSSD přece jen začít zamýšlet, pro koho svoji politiku dělá. Z odcházející „postkomunistickou“ generací si nejspíš už brzy nevystačí.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).