Hlavní obsah
Thomas Kulidakis

KOMENTÁŘ: Jaké poučení plyne pro válku v Sýrii z invaze do Iráku? - Thomas Kulidakis

Pokud by se v politice předávaly ocenění za senzační prohlášení týdne, žhavým kandidátem by tentokrát byl bývalý britský premiér Tony Blair. V rozhovoru pro CNN se mu podařilo omluvit za nedomyšlenou invazi do Iráku v roce 2003. Přiznal také, že tehdejší zachránci iráckého a kurdského lidu v čele se Spojeným státy a Velkou Británií udělali i další chyby.

Thomas Kulidakis
KOMENTÁŘ: Jaké poučení plyne pro válku v Sýrii z invaze do Iráku? - Thomas Kulidakis

Chránili před diktátorem Saddámem Husajnem, který měl být až po zuby ozbrojený zbraněmi hromadného ničení, které se nikdy nenašly. Oklamali tak světovou veřejnost a podkopali důvěru v mezinárodní právo. Aby toho nebylo málo, svým válečným dobrodružstvím nesou vlády, vedené Georgem Bushem mladším a Tonym Blairem, podstatnou část odpovědnosti za dnešní chaos na Blízkém a Středním východě.

Doslova nás tedy bývalý ministerský předseda Spojeného království obohatil svým „zrnkem pravdy“ o odpovědnosti následovně: "Samozřejmě nelze říct, že ti z nás, kteří odstranili Saddáma v roce 2003, nenesou žádnou zodpovědnost za situaci v roce 2015." A dále: "Omlouvám se za to, že zpravodajské informace, které jsme obdrželi, byly chybné," řekl Blair. "Omlouvám se také za některé chyby v plánování, především za omyl v porozumění tomu, co se stane, když svrhneme (v Iráku) režim." Věří však, že bez Saddáma je světu líp, a i kdyby svržen nebyl, hrozil by podle něj Iráku „syrský scénář arabského jara.“

Buď jak buď, je chvályhodné, že se omluvil a přiznal alespoň část viny, kterou ještě před rokem popíral. A je zcela podružné co ho k omluvě přimělo. Mohlo to být náhlé hnutí mysli, svědomí nebo touha zbavit se tíhy odpovědnosti. Také to mohlo být zveřejnění informace, kterou řekl bývalý ministr zahraničí Spojených států Colin Powell svému šéfovi Georgi Bushovi v roce 2002. „Blair bude s námi, pokud by byly vojenské operace nezbytné,“ hlásil tehdy. Mohl to i být i blížící se termín vydání finální zprávy britské parlamentní vyšetřovací komise. Ta se pod vedením sira Johna Chilcota zabývá angažmá Spojeného království v Iráku. Co se stalo, stalo se. Vojska vedená Spojenými státy sice dokázala vyhrát válku, ale nedokázala vyhrát mír. Důležité je řešení následků, kterým čelíme nyní.

Je dobře, že se v těchto dnech schází ve Vídni představitelé všech států, včetně Saudské Arábie a Íránu, které mají vliv na situaci v regionu. Budou jednat o porážce Islámského státu a míru v Sýrii. Ti by si právě měli vzít ponaučení z chyb minulosti. Z toho, co je podstatou omluvy Tonyho Blaira. Nedomyšlené svržení Husajna vyvedlo region z křehké mocenské rovnováhy, ve které se státy hlídaly navzájem. Prokázalo se také, že bez plánu postupu po odstranění rivala se do žádné akce jít nemá.

Thomas Kulidakis

Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.

V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.

Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.

Více o autorovi

Komentáře autora

Pokud tedy klíčoví hráči nemají žádného následovníka, který by mohl nahradit současného prezidenta Sýrie, měli by po porážce Islámského státu dopřát Syřanům možnost vyjádřit svou vůli ve volbách - mezinárodně monitorovaných. Další postup v duchu hesla „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ je totiž nebezpečný pro všechny.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků