KOMENTÁŘ: Jak (ne)stabilní bude Babišova druhá vláda – Jiří Pehe

Babiš si toho je jistě vědom a hraje teď taktickou hru s cílem získat pro vládu důvěru. Jaké jsou jeho skutečné postoje ke KSČM nebo třeba i k Hradu, ale i k ČSSD, se nejspíš dozvíme, teprve až vláda získá důvěru.

Jinými slovy: Babiš bude v mnohem silnější pozici, než byl dosud, protože bude jen těžko sesaditelný, a nebude tedy muset strpět současné tlaky KSČM a Hradu ani stížnosti ze strany ČSSD.

Nejspíš tak velmi brzy vzniknou spory mezi aktéry současného vládního uspořádání. I proto, že nejsou jen dva – ANO a ČSSD – ale ve skutečnosti tři, protože součástí vládního týmu je i několik ministrů, které prosadil Hrad a kteří mají tudíž blíže k Zemanovi než k Babišovi nebo Hamáčkovi.

Babišovo ANO, Hamáčkova ČSSD a Zemanův Hrad přitom mohou mít v některých věcech dosti odlišné zájmy. Kupříkladu v energetické politice. V ní Babiš zjevně preferuje vlastní ovládnutí polostátní firmy ČEZ a není nijak nakloněn hradnímu tlaku na rozdělení ČEZ. Ani na to, kdo by měl případně stavět nové jaderné bloky, nemá nejspíš s Hradem stejný pohled.

Do konfliktu se Babiš brzy dostane i s ČSSD, protože jen těžko potlačí svoji tendenci připisovat si úspěchy a obviňovat ze selhání vlády svého koaličního partnera. Koaliční smlouva mezi ANO a ČSSD přitom nenabízí ČSSD silné nástroje k tomu, aby se mohla případnému porušování společných dohod ze strany Babiše bránit.

Jakkoliv jednou z pojistek je, že pokud by ČSSD kvůli neshodám s ANO opustila vládu, musí vládu opustit i ANO, a vláda padne, Babiš velmi dobře ví, že tato „pojistka“ je nevynutitelná. I kdyby v takové situaci jednoduše nahradil ministry za ČSSD svými a hradními lidmi, vláda zřejmě přežije, protože by se s přičiněním prezidenta zřejmě podařilo přesvědčit SPD a KSČM, aby tyto subjekty blokovaly vyslovení nedůvěry.

Pokud bude i fungování koaliční vlády ANO a ČSSD odrážet těžkosti při jejím vzniku včetně „kreativního“ obcházení ústavy prezidentem i Babišem v otázce nejmenování Miroslava Pocheho ministrem zahraničí, je pravděpodobné, že taková vláda bude od počátku inherentně nestabilní. Pro ČSSD ovšem bude pozdě v případě, že zjistí, že bez dalších a dalších potupných ústupků Babišovi ve vládě být nemůže.

Možná se nakonec ukáže, že ČSSD splnila jen roli „užitečného idiota“, když pomohla stvořit Babišovu vládu s důvěrou. Když se nakonec s Babišem rozejde, nebude mít dostatek sil ani na to, aby spolu s ostatními tradičními stranami z pravicové opozice vládu odvolala.