Článek
Ovšem v diskusi se zapomnělo na to, že nová studená válka mezi Ruskem a Západem je holý nesmysl. Iluze vzniklá tím, jak Vladimír Putin vrátil Rusům pocit, že jsou znovu velmocí rovnocennou s nejsilnějšími. Vrátila se ovšem jen iluze, nikoliv skutečná a rovnocenná moc. Navíc iluze placená rostoucí cenou ropy. Tou, která dnes padá jak domeček z karet.
Studená válka byla především ideologickým soupeřením dvou bloků vedených dvojicí supervelmocí. Každá supervelmoc do ní nastoupila s ekonomickou a vojenskou mocí, jíž se nikdo jiný nemohl rovnat. Nic z toho dnes neexistuje.
Zmizela bipolarita. Mocensky už neplatí Spojené státy, Sovětský svaz a pak dlouho nic. Možná Spojené státy, Čína a pak mezera. Nebo v něčem možná už dnes obráceně. Čína, Spojené státy, mezera. Ale Rusko? To je daleko vzadu. Nevede vojenskopolitický blok. Jeho ekonomika je výrazně menší než německá a jen o málo větší než britská nebo francouzská. A ruská armáda, která straší východní členy NATO?
Inu, udělala pod vedením Sergeje Šojgua velký kus práce. Žádné katastrofální zmatky jako v Čečensku a Gruzii. Elitní útvary jako jednotky GRU a výsadkové vojsko dosáhly západních standardů. Na Krymu se předvedly v profesionálním světle, i když protivník byl zoufale slabý. Jenže podle dostupných informací zbytek zůstává pozadu.
Moskva v šíření iluze síly předstírá armádu o miliónu mužů. Milión je impozantní číslo. Má svoji psychologickou cenu. Co na tom, že realita je pouze 700 000. Pořád je to dost, ale většinu tvoří branci. Branci v zemi, která vymírá. Jak trefně poznamenal jeden západní analytik: „Dnes má Polsko, Česká republika, Slovensko a Německo rozmístěno víc divizí, než kolik čítá ruský Západní vojenský okruh.“ Ruské vojáky vyzbrojuje domácí zbrojní průmysl, kterému v ledasčem ujel vlak. Chcete příklad? Když Rusko potřebuje velká výsadková plavidla, musí si je objednat ve Francii.
A nakonec ideologie. Motor studené války. Sovětský svaz, vítěz nad hitlerovským Německem, sliboval ideologii, jež vybudovala průmysl v zaostalé zemi. Lákadlo pro jiné zaostalé země. Ideologii, ve které si všichni budou jednou rovni. Slib nikdy nenaplněný, ale opět lákavý. Nic takového Vladimir Putin nabídnout nemůže.
Přesto za tím vším zůstává obrovské nebezpečí. Co když Vladimir Vladimirovič uvěřil iluzi, kterou vytvořil. Co když vyzve Západ na souboj, i když racionalita říká, že na to nemá. Otázka, na kterou zná možná odpověď jen on sám.
Jan Ludvík
Je odborným asistentem na Katedře bezpečnostních studií, výzkumným pracovníkem Střediska bezpečnostní politiky IPS FSV UK a příležitostným komentátorem veřejného dění. Studoval na Univerzitě Karlově a University of Richmond.
Doktorské studium absolvoval v oboru mezinárodní vztahy. Odborně se zaměřuje na vztah mezi politickou a vojenskou silou, ozbrojené konflikty, americkou a českou zahraniční a bezpečnostní politiku.
Je autorem knihy Nuclear Asymmetry and Deterrence: Theory, Policy and History.
Aktvní je na síti Twitter @JanLudvikSBP