Článek
Mluvčí univerzity přiznal podivnou věc: „Máme prostředí inkluzivní... a pro ty, kteří naše zásady nezvládají, zde není místo.” Newspeakem „inkluzivní” mínil ideologicky jednotný status quo.
A jak řekl jeden z redaktorů studentského časopisu Varsity: „Peterson nereprezentuje myšlení studentského kolektivu, naopak je v opozici vůči zásadám univerzity.” No vida, jaké zásady mají nevzdělaní žáci, poučují učitele a nemusí si brousit rozum na odlišných názorech.
Toto neznal ani teologický středověk, kdy bývaly filozofické disputace docela divoké. Inu ano, doba se mění, akademická svoboda ve staroslavné univerzitě zastarala. Ó tempora, ó mores! Co mělo vedení dělat, když ty dívenky a chlapci by na nešťastného hosta řvali až do umdlení. Svůj odpor vyjádřili ve Varsity soupisem profesorových ideologických provinění: vláda nadřazené bílé privilegované vrstvy je prý marxistická lež, společnost není založená na mužské agresivitě, (na spolupráci pitomci), Západ ztrácí víru v pozitivní mužnost, za zápasem proti globálnímu oteplení se ukrývají nepřátelé kapitalismu, muži prý začínají být obětí genderového útisku.
Peterson velmi přesně popsal sociální nerovnost mezi muži a ženami jako danou a vyplývající z pohlavních rozdílů v britském televizním rozhovoru v lednu 2018 a právě tento názor neznámého profesora katapultoval do hvězdných výšin světové popularity, podle New York Times jej dokonce pasoval na nejvlivnějšího intelektuála planety. Na YouTubu zhlédlo interview 180 milionů lidí, ano 180 milionů, tedy pokud se někdo nedíval vícekrát. Co tak provokativního tenkrát řekl? Zhruba toto, že mezi muži a ženami existují hluboké psychické rozdíly a pravě ty rozhodují o odlišné volbě povolání. Ženy dávají přednost zaměstnání, jež vyžaduje empatii, zejména práci s dětmi, lidmi a pacienty, mnohdy méně placenou. Často obětují profesní kariéru rodině. Muž a žena si jsou rovni, ale představují dvě odlišné stránky lidství a je škodlivé jim vnucovat stejnou roli. Feminismus a genderismus jsou pavědy a nemají v akademickém prostředí co dělat.
Peterson sám sebe označil za „profesora politické antikorektnosti” a je svou slávou velmi zaskočen, při jednom extatickém potlesku mladých lidí, když mluvil o hodnotě věrného manželství, mu vhrkly slzy do očí. Stal se světským kazatelem.
Jeho nepřátelé říkají, že některé jeho rady do života (česky 12 pravidel pro život, protilátky proti chaosu) nejsou nic než moudra našich prababiček. Nevím, nečetl jsem, ale jedno mi je jasné. Jestliže genderová ideologie nedávno nahnala několik milionů žen do ulic v bohaté Americe, kde studuje více žen než mužů, kde je nikdo nenutí mít rodinu a děti, kde jsou platové rozdíly mezi pohlavím minimální, tak opravdu potřebujeme pořádnou dávku zdravého konzervatismu. Tyhle rozmazlené fifleny mi připomínají ony prvorepublikové, věčně nespokojené dámy z lepší společnosti a s mokrým ručníkem na hlavě proti „migréně”. Také demonstrovaly.
Na podporu Petersona a svobodné diskuse se ozval rektor Palackého univerzity Vladimír Miller a pozval ho do Olomouce. „Jsme liberální univerzita a nesouhlasíme s umlčováním nekonformních hlasů. Svobodnou diskusi považujeme za nutný prostředek tříbení názorů. Věříme, že snahy o politickou korektnost nesmí stát v cestě svobodnému bádání. A že každý odborný názor, prezentovaný s tolerancí a respektem, má svou hodnotu.“ Moc pěkně řečeno a rektorovi za ta slova klasického liberalismu i pozvání patří dvojnásobný dík, zejména proto, že jak píše v pozvánce, „mnozí členové naší akademické obce, jež podporuje lidská práva, obnovitelné přírodní prostředí a sociální rovnost, by s některými Vašimi názory nesouhlasili”.
Peterson k nám nejspíš nepřijede, bylo by ale velmi zajímavé zjistit, do jaké míry jsou naši studenti nakaženi západní kulturní válkou.