Článek
A přestože Johnson uznává, že politika často přitahuje typy, které mívají takové rysy, soudí, že v případě Trumpa šlo o nevídaný extrém na hraně psychopatologie. Jistě. Ještě nikdy ani podle bídné úrovně amerických politiků nevládl v Bílém domě takový exhibicionista. Možná devadesát procent jeho každodenních tweetů vykřikovalo do světa já, já, já. Všechno jeho konání, jako by se vztahovalo jen a jen k jeho osobě.
Ovšem paranoidní byl trochu právem, nepochybně se jej nejen opoziční demokraté, ale i washingtonský establishment a státní administrativa snažili svrhnout a vyvolávali jeden umělý skandál za druhým. Média hlavního proudu na prezidenta dennodenně chrlila lživá obvinění nebo osočování ad hominem. A pokud jde o jeho megalomanii, nezapomínejme, že je u demokratických stejně jako u těch autokratických politiků nemocí z povolání, ta Trumpova byla ale přece jen výjimečná, dokonce i nákazu koronavirem prohlásil za „boží požehnání” a zásah shůry na záchranu Ameriky.
V ideologicky rozpolcené americké společnosti, která se projevuje jako první fáze latentní občanské války, Trump nepochybně konflikt vyostřoval, opozici hecoval, provokoval a přiváděl k nepříčetnosti, jako by doufal, že ji dožene ještě k většímu extremismu, jenž vyděsí Američany a pomůže mu volby vyhrát. A přes to přese všechno patřila jeho vláda k těm úspěšnějším v amerických dějinách.
Podařilo se jí snížením daní a zejména nešťastné firemní daně na západní průměr 21 procenta okamžitě nastartovat ekonomický růst a k tomu daňovou úlevou přilákat velký kapital globálních firem zpět do Ameriky. Důrazem na energetickou bezpečnost zvýšil soběstačnost země a snížil nesmyslné náklady na zelenou politiku. Vláda snížila o 7 procent legální imigraci a tu nelegální jistě o dost víc. O tom, že masové přistěhovalectví chudiny ničí soudržnost společnosti, zatěžuje hospodářství, sociální stát a kriminalitou ohrožuje společnost, může pochybovat jen nenapravitelný progresivista.
Také v zahraniční politice slavil prezident značné úspěchy. Sankce a likvidace zločinného íránského generála přispěly k potlačení iránských nukleárních ambicí a k větší stabilizaci blízkého východu, nemluvě o historickém průlomu v izraelsko-arabských vztazích. Trump potlačil čínské globální ambice a digitální expanzi Huawei, pozdržel výstabu německo-ruského plynovodu Nordstream 2, posílil obranu Polska a baltských států a alespoň částečně přiměl Evropany, aby víc platili (získal 400 000 miliard dolarů navíc) za obrannou alianci NATO (česká vláda by se měla stydět). Nebýt epidemie koronaviru, zanechal by prezident Spojené státy v lepším stavu než při svém nástupu.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
A tím se dostávám k paradoxu a slabosti demokracie. Většina voličů se řídí pocity, volí sympatického kandidáta nebo se nechá nalákat na sliby a málokdy racionálně zvažuje národohospodářská a politická rizika. Trump si svým odpudivým chováním většinu voličů znechutil, málokdo ale uvažuje, co znamená volba jeho sympatického rivala, bezmocného starce v osidlech antikapitalistických a rovnostářských revolucionářů.