Hlavní obsah
Jiří Pehe Foto: Milan Malíček, Právo

KOMENTÁŘ: Blíží se konec globalizace - Jiří Pehe

Od kritiků nadnárodní politické integrace, kupříkladu v podobě Evropské unie, kteří jsou většinou též zastánci renesance národních států, dnes občas slyšíme, že globalizace se vyčerpala. Nastává prý její konec. Národní státy si prý berou politickou kontrolu ekonomiky a financí zpět do vlastních rukou. Ekonomika se vrací na lokální úroveň.

Jiří Pehe Foto: Milan Malíček, Právo
KOMENTÁŘ: Blíží se konec globalizace - Jiří Pehe

Ve skutečnosti i jen letmý pohled na data o světovém obchodu a globálních finančních transakcích tato tvrzení nepotvrzuje. Svět se ekonomicky dále integruje, navzdory často velkohubým slibům populistických nacionalistů, že dopady globalizace na jejich země – od masové migrace až po odliv pracovních míst v tradičních industriálních odvětvích do levnějších destinací – zastaví.

Jak upozorňuje v jednom ze svých posledních esejů i známý americký politolog indického původu Fareed Zakaria, nadnárodní korporace jsou dnes komplexní síťové systémy, které jsou logisticky rozprostřeny v mnoha zemích. Finální produkt, který může být kompletován v konkrétní zemi, kupříkladu automobily značky Škoda, jsou skládankou, jejíž části se vymýšlejí a vyrábějí i v mnoha jiných zemích, než je Česká republika.

Národní státy jsou v nevýhodě, protože proti globálně fungujícím síťovým operacím a finanční moci nadnárodních korporací mohou bez koordinace s jinými státy nabídnout tak nanejvýš lokální politiku, která je ve střetu s globálním kapitálem stále bezmocnější.

Představa, že jednotlivé národní státy vezmou bez politické integrace s jinými věci zpět do svých rukou, je dosti iluzorní. Dokonce ani ty největší země, jakou jsou USA, nedokážou už s globálně fungující ekonomikou politicky držet krok. Pokud by se uskutečnily některé z izolacionistických slibů Donalda Trumpa, výsledkem bude, že mnohé nadnárodní korporace, pro které je ještě stále výhodné být fyzicky na území USA, prostě přesunou svoje operace jinam.

Ano, politici jistého ražení přicházejí se stále razantnější rétorikou. Obnoví prý zašlý lesk svých států, vyvedou je z té či oné nadnárodní organizace, zastaví migranty, opevní hranice, zdaní nadnárodní kapitál. Problémem je, že pokud to učiní jen několik zemí (tedy ne všechny nebo většina naráz), globalizaci to nijak neohrozí.

Navíc průzkumy ukazují, že zatímco lidé v západních demokraciích jsou z dopadů globalizace stále více vyděšení, protože znamená i přerozdělování globálního bohatství v jejich neprospěch (a naopak ve prospěch zemí, jako je Čína), téměř polovina Číňanů se dívá na změny v současném světě pozitivně. A žádná západní vláda dnes už nedokáže globalizaci zbrzdit, pokud nebude Čína souhlasit.

Bylo by možné uvést i řadu dalších důvodů, proč je tvrzení o zpomalování či konci globalizace mylné. Neohrozila ji či ji výrazně nezpomalila ani ekonomická a finanční krize v roce 2008.

Je samozřejmě možné, že by celý proces zpomalil či se na čas zastavil, kdyby se celý světový finanční systém zhroutil. Ale vzájemné technologické, ekonomické a komunikační propojení světa je dnes tak velké, že řešení by se nakonec hledala a nacházela nikoli v rámci národních států, ale jen v rámci kooperace či integrace mnoha států – to vše ve spolupráci s globálními ekonomickými aktéry.

Jiří Pehe

Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.

Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.

V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).

Více o autorovi

Komentáře autora

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků