Článek
To je ale naprosté fiasko na sestavení harmonické vlády. Místo energického a charismatického prezidenta mají popleteného a nemocného starce, jenž prodělal dvě mozková aneuryzma (výdutí cévy) a plicní embolii. Funkce amerického exekutivního prezidenta je velmi náročná i v normálních časech, ale v děsivě rozdělené společnosti a ve straně, která je už delší dobu pod vlivem socialistické a multikulturní ideologie i svých militantních aktivistů, okamžitě vypukne boj o pozice v Bílém domě.
Jak si s tím starý pán poradí, nevíme, průměrný věk dožití mužů je 78, a také s ním nikdo nepočítá v jeho 82 letech do dalších voleb, což pochopitelně vnitrostranický konflikt značně posiluje. Já být na jeho místě bych to nebral.
A nezapomínejme, že se spory demokratů budou odehrávat na pozadí těžce rozpolcené společnosti. Na rozdíl od možná propagandistických průzkumů veřejného mínění, jež předvídaly masivní vítězství, vyhrál Biden těsně, o pouhá cirka 3 až 4 procenta, a to i při neobvykle vysoké účasti všech voličů (160 milionů podle posledního odhadu NBC), což mu mělo přinést výhodu.
Ovšem energický Trump prokázal také úspěch, když zkonsolidoval a zvýšil procento svých voličů považovaných demokraty za „ubožáky” (Clintonová) a progresivními médii, dnes hlavní proud, za naprosté idioty.
A tak se dnes v Americe oslavuje i hořekuje téměř půl na půl. Ideologicky rozpolcenou společnost Biden smířit nemůže. Spor patriotismu s internacionalismem, socialismu s tržním hospodářstvím, svobody projevu s cenzurou politkorektnosti, a dokonce už i konflikt zdravého rozumu s ideologií genderismu a antirasismu je příliš hluboký a nejde uchlácholit líbivými hesly. A to má Amerika ještě nevyřešené své staré spory o právo na nošení zbraní, život nenarozených dětí, trest smrti a adopce dětí homosexuály. Na jedné straně se společnost sekularizuje, na druhé přibývá věřících křesťanů z Latinské Ameriky.
A pozor, do Bílého domu přichází v osobě Kamaly Harrisové mladá ambiciózní a tvrdá politička, která politicky impotentního prezidenta potřebovat nebude a bude se chtít co nejdříve prosadit a veřejnosti představit jako jediná možná kandidátka demokratů na prezidentský úřad.
Jisté je jen jedno. S republikánským Senátem se ústavní, zelená ani fiskální revoluce dělat dost dobře nedá, stačí připomenout druhou paralyzovanou Obamovu vládu, nehledě na to, že tradiční politika zdaňovat a rozdávat má po hospodářském poklesu z pandemie své meze.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Konflikt z téhle nevýhry může militantní frustrované progresivisty snadno vyprovokovat k nějaké nepředložené akci, jež tradiční americkou společnost, která se pod vlivem prezidenta Trumpa dostala ke slovu, nakonec přiměje k odvetě. Rád bych věřil liberálním komentátorům, kteří se domnívají, že bez Trumpa se Amerika uklidní. Bohužel oni nechápou revoluční zlo, které je mnohonásobně větší z levé strany ideologického příkopu. Kdyby opravdu vyhrál Trump, demokrati by to neuznali a poštvali lid do ulic.