Článek
Chtěl jsem dnes dopoledne začít psát o demonstracích v českých, moravských a slezských městech a obcích, ale stále jsem se nemohl odtrhnout od přenosu z jiné poklidné demonstrace zde. To v Moskvě dávala státní moc na vědomí občanům, že se zmýlili. Mysleli si totiž, že včerejší propuštění novináře Ivana Golunova poté, co mu policie podstrčila drogy a chtěla ho zavřít na 20 let, je vítězstvím svobody. Není a dlouho nebude, bude-li vůbec.
V porovnání s tímto řáděním jsou naše poměry téměř idylické. Lidé mírumilovně chodí na náměstí a klidně protestují, policie nezasahuje. Není myslitelné, že by v ústřední ruské televizi vystoupil organizátor protestů. U nás včera večer mluvil Mikuláš Minář s Michalem Kubalem zde.
I v tomto rozhovoru zazněla otázka, kterou nejde nepoložit. Ano, lidé teď nacházejí cestu k sobě. Zvláště důležité je to v malých městech a obcích. Ano, už vědí, že nejsou sami se svým názorem, který se diametrálně liší od názorů spoluobčanů podporujících Andreje Babiše a Miloše Zemana. Ano, nemají už pochyb, kdo škodí České republice, a chodí si to zakřičet na náměstí tam, kde bydlí, i v Praze.
Ale co dál?
Minář si myslí, že je třeba přesvědčit Babišovy voliče, že se nechali zblbnout geniálním marketingem. Proti tomu stojí data sociologů, kteří naopak tvrdí, že čím déle potrvají demonstrace, tím pevnější ve své podpoře budou Babišovi voliči. Milion chvilek pro demokracii hodlá oznámit na shromáždění na pražské Letné 23. června, jaký bude další plán. Podle Minářových slov v ČT jejich úsilí neochabne. Můžeme pracovat s hypotézou, že neochabne ani chuť lidí jezdit do Prahy či pořádat protestní demonstrace v místě bydliště. Dejme tomu, že ano.
Splnění požadavku, aby Babiš podal demisi, to ale nepřiblíží. Zaprvé není žádný ústavní důvod, který by k tomu premiéra dotlačil. Zadruhé by se situace změnila, kdyby ANO a Babišovi prudce klesala oblíbenost. Ale tomu tak není. Preference sice o něco málo zhubly, jenže stále jde o tak velké množství podporovatelů, že se o ně Babiš může opírat i nadále. A zatřetí na obzoru není odchod ČSSD z vlády, a i kdyby se to stalo, Miloš Zeman zase jmenuje premiérem Babiše.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Jde o takové malé české samoděržaví, jehož pilíři nejsou občané na demonstracích, ale Václavové Čehonové zde. Protestovat proti Babišovi? Jistě. Ale hlavně proti Čehonovi. Že je to nadlouho a bez rychlých výsledků? Jistě. Ale tato bytost se formovala staletí. Jen tak pryč nepůjde.