Kdekdo si dnes v západním progresivistickém komentariátu stěžuje na extremismus protestních hnutí, ale neptá se, odkud se vzal. Vždyť je přirozenou, byť zmatenou obranou vůči revoluci nadřazené elity, ponižovaní lidé ztratili vztah k elitě, která jim vnucuje budovatelskou utopii nové společnosti. Soudržnost demokracie je předpolitická, vychází z národní vzájemnosti a vzájemného pochopení. Dnešní inteligence, zejména ta humanitní, „pitomý” lid opustila, ale co naplat, po odstranění králů z boží milosti nemáme jinou legitimitu a alespoň na papíře ústavy zůstává lid suverénní, a tak politici usilují občany obcházet a masivně oblbovat.

Politika přestala být přízemní a kompromisní, podléhá budovatelskému ideologickému futurismu. Místo aby se výlučně rozhodovalo jen o tom, kolik dáme na školství a kolik na obranu, kolik na chudé a kolik na výzkum, místo pragmatické diskuse o hospodářské výkonnosti a konkurenci, místo optimálních daní a byrokracie se lidem snáší na hlavu nové restrikce (antidiskriminační), cenzura tzv. politické korektnosti, propagace genderistických úchylek, multikulturalismu a mnoha dalších nesmyslů popírajících tradici, lidskou přirozenost i individuální svobodu.

Vyhlašované „evropské hodnoty” nemají nic společného s etikou, kult bezbřehé tolerance a inkluze, spolu s tlakem na společenskou rovnost, má vytvořit internacionální společnost bez hranic a bez hierarchie. Lidé u nás nebezpečí rozpadu společnosti plně nevnímají, je to pomalý proces, ale na Západě už leckde (zejména v Německu a Anglii) i bez Orwellova ministerstva lásky začíná ve veřejném prostoru vládnout ideopolicie. Neúnavné moralistické menšiny prosazují svou agendu do celé Evropy zejména při pomoci nomenklatury integrační Evropské unie.

Máme před volbami do europarlamentu, a přestože si většina českých euroskeptických občanů po politickém rozvratu v Británii nepřeje czexit, měli by jít k volbám a nezahazovat flintu do žita. Já vím, parlament EU zmůže velmi málo, ideologický projekt integrace je možná nereformovatelný, dokud se nezačne rozpadat, neboť každá smysluplná reforma by byla pochodem zpět ke společenství svobodných národních států, ideálně společného trhu bez cel (s výjimkou dovozu porušovatelů hospodářských pravidel) a pochopitelně i bez dotací.

Dnes ale nastává přece jen změna, celá desetiletí dominovala shromáždění jednotná fronta socialistů, liberálů a křesťanských demokratů. Pravděpodobně ztratí většinu. Nemáme mnoho rozumných a volitelných euroskeptiků, kteří by prosazovali konkurenci místo integrace a vyjadřovali odpor k lidskoprávní agendě Unie.