KOMENTÁŘ: Holobrádek zametl s ukrajinskými politiky i bez majdanu – Alex Švamberk

Výsledky ukrajinských prezidentských voleb jsou nesporně selháním politiky, protože vyhrál člověk, který nemá s politikou skoro nic společného – jen si z ní dělal legraci.

Jeho soubor Kvartal 95 si v satirickém pořadu bral na paškál ukrajinské politiky a Zelenskij sám ztvárnil v seriálu Sluha národa učitele Vasyla Holobrádka, který se stal prezidentem a bojuje s korupcí. To mu spolu s řadou romantických komedií zajistilo popularitu, která mu nesporně pomohla k přesvědčivému vítězství, když do předvolebního klání vstoupil na poslední chvíli – až loni na Silvestra. Zelenského úspěch však především svědčí o rozčarování z ukrajinské politiky, kde se už patnáct let pohybují stejná jména, která situaci v zemi nejen nezlepšila, ale spíše zhoršila.

Tymošenková bažící po moci se dokázala rozhádat s každým a nakonec rozložila i prozápadní koalici, takže znechucení voliči v roce 2010 zvolili proruského Viktora Janukovyče. Její sliby, že zvedne důchody, tentokrát nestačily. A otrávení byli Ukrajinci i z Porošenka, který se ve vysoké politice pohyboval už od vítězství oranžové revoluce, když se v roce 2005 stal předsedou rady obrany.

S korupcí se mu zatočit nepodařilo, jak ukázal poslední skandál okolo armádních zakázek, navíc své stále rostoucí příjmy jednu dobu odkláněl do daňového ráje. Nedokázal ani ukončit konflikt na východě Ukrajiny, který trvá už pět let. A jeho zdůrazňování významu armády neukazovalo, že by hledal nějaký kompromis, který by přinesl konec bojů.

Jeho politika dekomunizace, kdy se strhávaly sochy ze sovětské éry a přejmenovávala města, oceňování banderovců i prosazování ukrajinštiny jako hlavního jazyka navíc štěpila společnost. Sice mu získávala popularitu mezi nacionalisty na západě Ukrajiny, ale jinde ji ztrácel, k čemuž přispívalo i zbídačování země. Aby splnil podmínky další tranše z půjčky od Mezinárodního měnového fondu, nechal před zimou zvýšit cenu plynu o více než pětinu, což obyvatelé tvrdě pocítili.

Situace nahrávala Zelenskému, který se dobře orientoval na sociálních sítích a jako priority si chytře vybral právě boj s korupcí a ukončení války na Donbasu. Navíc je jasné, že nebude marginalizovat ruštinu, protože sám mluví stejně dobře rusky jako ukrajinsky a mnoho filmů natočil právě v Rusku. Některé byly po vypuknutí války na Donbasu na Ukrajině zakázané. Nemíní se však odklánět od proevropské orientace země, i on považuje za důležité přijetí Ukrajiny do EU a NATO.

Samozřejmě je otázkou, co Zelenskij může dokázat, přičemž nejde ani tak o jeho politickou nezkušenost, ale o to, o koho se může opřít, což je na oligarchické Ukrajině mimořádně důležité. Není přitom ani jasné, zda není jen loutkou v rukou některého z oligarchů, kteří ve skutečnosti ovládají Ukrajinu. Mluví se o Ihoru Kolomojském, který vlastní televizní kanál 1+1, kde se vysílají pořady Kvartalu 95. Rozhodně bude muset přistupovat na kompromisy a lavírovat – jeho vlastní strana má podporu asi čtvrtiny obyvatel, takže v parlamentu většinu mít nebude a bez něčí podpory se neobejde.

Čekat, že se Ukrajina rychle vymaní z vleklých problémů, se rozhodně nedá, za pár let bude možná Zelenskij stejně neoblíbený a lidé mu budou radit, aby se vrátil k filmu, jako říkají Porošenkovi, že měl zůstat u bonbonů a čokolád.

Ale už průběh voleb je příslibem do budoucna. Ukrajinci tentokrát nevyšli do ulic a vyjádřili svou touhu po změně u hlasovacích uren. Ani Petro Porošenko nesvolával své příznivce na demonstrace na svou podporu, svou porážku uznal a ještě nabídl Zelenskému, že ho na funkci připraví. To sice zní trochu absurdně a působí jako polibek smrti, ale může to být velmi důležité, aby si Zelenskij proti sobě nepoštval mocné silové složky a ustál funkci do podzimních parlamentních voleb bez podpory jediného poslance.

Zelenského vlastní strana v parlamentu žádného nemá, což je v parlamentním systému trochu problém, i když ukrajinský prezident má větší pravomoc než český. Ukrajinské volby jasně ukazují, jaké přednosti má tak kritizovaný klasický stranický systém se strukturou, který dokáže produkovat politiky oproti systému silných mužů, kteří okolo sebe jen shromažďují kohortu příznivců. Holobrádka lehká role nečeká.