Článek
Za pár dnů bude druhé kolo senátních voleb. Senát je horní komora českého parlamentu. Volí se do ní jinak než do komory dolní, Poslanecké sněmovny. Záměrem tvůrců tohoto systému bylo mimo jiné vytvořit pojistku. Nelze totiž vyloučit, že většina lidí, kteří přijdou k volbám do dolní komory, na jejichž základě se vytváří vláda, podlehne kampani. Dobře organizované, výborně financované a chytře zacílené zrovna na mozky těchto respondentů. Prostě taková účelovka.
Jestliže takto dojde k masové hypnóze, měl by Senát (bez záruky, záleží vždy jen na voličích) brzdit úplné zničení liberální demokracie a změnu Ústavy dle přání zadavatele účelovky a kampaně. I proto jsme po prvním kole senátních voleb mohli zaslechnout od Andreje Babiše: „To klišé, že tady Senát hlídá demokracii, je samozřejmě nesmysl… Senát byl v minulosti zneužíván politicky, hlavně pan Štěch ho zneužíval.“
Pokorně přijímám fakt, že pro mnohé spoluobčany je Babišova moudrost nad jejich chápání. Takže jen na okraj: když je instituce součástí politického systému, dělá se v ní přirozeně politika. To si někam poznamenejme a pojďme dál.
Minulý týden jsme si dlouho povídali s jednou paní poslankyní. Svěřila se s tím, že má pocit občanské deprese, a možná doufala, že jí dám nějakou naději. Což o to, povídání to bylo zajímavé, ale tento cíl dosažen nebyl. Není důvod. Zvláště když řekla, že jí současná situace připomíná 30. léta minulého století. To mi samozřejmě hned nastartovalo vzpomínku na mé povídání s jiným člověkem. Je deset let staré a na rozdíl od rozhovoru v minulém týdnu bylo veřejné zde.
Po deseti letech to zní neuvěřitelně svěže, protože se nám tehdy podařilo předpovědět, co se bude dít. Bohužel tu horší variantu. Rozebírali jsme „slabou chvilku“ demokracie a musím se přiznat, že ke konci jsem záměrně chtěl udržet v divákovi naději, že to skutečně bude jen ta chvilka, která se moc nevydařila, ale snad bude líp. Jenže čas oponou trhl a dnes musíme říci natvrdo, že nejde o slabou chvilku, nýbrž o krizi, o které Jaroslav Šebek tehdy mluvil také.
Mais revenons à nos moutons. Andrej Babiš jako frankofil ví, že to znamená vraťme se k původnímu tématu. Doslova vraťme se k našim beranům. Takže zpět k Babišovi a jeho pojetí parlamentu jako žvanírny nebo jako místa, kde se nemá dělat politika. To není nic nového. Podívejte se zde.
Všimněte si, že se politika ve všech těchto případech dělá ve Vůdcově hlavě. Zlí holubi se vracejí.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.