Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Role blbouna nejapného v české politice – Jiří Pehe

Novinky, Jiří Pehe

Prezident Zeman nepojede na zasedání Valného shromáždění OSN, protože vše podstatné prý už řekl. Jelikož nedávno mlčel i u příležitosti 50. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy v Československu, někteří jeho kritici se začali radovat, že možná vše podstatné řekl už i doma, takže budeme ušetřeni jeho mediálních vystoupení.

Foto: Milan Malíček, Právo

Jiří Pehe

Článek

Jenže prezident tyto naděje pohřbil na setkání s českými velvyslanci. Většinu „podstatného“, co velvyslancům sdělil k zahraniční politice, včetně odmítání protiruských sankcí, už jsme od něj mnohokrát slyšeli, takže možná měl použít stejná kritéria, která nyní aplikuje na svá vystoupení na světových fórech, a raději mlčet. Ušetřil by nás tak dalšího ze svých „bonmotů“, které budou v dílech historiků o něm jednou nepochybně dokumentovat jeho dosti smutný lidský i intelektuální sešup v posledních letech jeho politické kariéry.

K velvyslancům pronesl v podobě jakési vsuvky totiž i následující: „Jsem přesvědčen, že inteligence českých novinářů je někdy na úrovni blbouna nejapného, což byl tvor žijící na Madagaskaru, ale byl právem vyhuben. České novináře se zatím vyhubit nepodařilo.“

Pan prezident není znám tím, že by si ověřoval fakta, takže velkoryse ponechme stranou, že blboun nejapný nežil na Madagaskaru, ale na Mauriciu. Jeho oficiální název je dronte mauricijský a je též znám jako dodo, což je zkratka z latinského Didus ineptus.

Jelikož byl vyhuben už před třemi stoletími a české jméno blboun nejapný mu bylo zřejmě přiřčeno nikoliv kvůli jeho blbosti, ale spíše kvůli nám dosti nepochopitelnému, ba nejapnému nedostatku strachu z lidí, o skutečné úrovni jeho inteligence toho moc nevíme. Což komplikuje případné snahy dopátrat se toho, jak (ne)inteligentní jsou podle pana prezidenta vlastně čeští novináři.

Jelikož se okolo této nepřesnosti mohou rozvinout vášnivé debaty, je možné, že pan prezident bude muset opět pověřit svého mluvčího, aby do celé věci vnesl jasno. Může to být ovšem stejně těžká práce jako hledání jistého neexistujícího Peroutkova textu „vlevo dole“, protože ho tam prostě pan prezident viděl. My můžeme mluvčímu jen doporučit, aby se svému šéfovi tentokrát vzepřel alespoň v tom, že nebude marnit čas hledáním odpovědi na Madagaskaru.

Jelikož se v českém označení vyhynulého ptáka vyskytují dvě slova, „blboun“ a „nejapný“, přestaňme se na okamžik věnovat slovu „blboun“, které asi pan prezident měl zejména na mysli, když chtěl zase jednou urazit české novináře, a zaměřme se na slovo „nejapný“. To nás totiž pěkně přenese k druhé větě v prezidentově bonmotu, která zní, že „české novináře se zatím vyhubit nepodařilo“.

Jakkoliv pan prezident nejspíš pronesl tuto druhou větu v mírné nadsázce (neboť jistě nechce být obviňován z nabádání ke genocidě proti skupině obyvatel), nelze než konstatovat, že jde i tak o nejapnost. Někteří novináři na sociálních sítích dokonce tvrdili, že šest měsíců po vraždě slovenského novináře Jána Kuciaka je to výrok přímo nechutný.

Zatímco tedy prezident zjevně klade v přirovnání českých novinářů k vyhynulému ptákovi zásadní důraz na jeho blbost (která prý po právu vedla k jeho vyhubení), mnoho lidí bude po posledním bonmotu prezidenta klást ve vztahu k hlavě státu naopak zásadní důraz na slovo „nejapný“.

My můžeme pouze dodat, že úroveň inteligence opravdu nejapného člověka může být po právu obestřena stejnými pochybnostmi jako inteligence dávno vyhynulého blbouna.

Jiří Pehe

Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.

Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.

V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám