Na Slovensku byly v pátek opět demonstrace, protože lidé podezřívají Roberta Fica, že bude vše řídit zpovzdálí a bez odpovědnosti. Dnes hlas protestujících částečně vyslyšel prezident Andrej Kiska, který hodil pod stůl návrh nové vlády jako personálně nedůvěryhodný.

Český prezident se k demonstrantům na českých náměstích, před vysokými a středními školami a před Pražským hradem vyjádřil také. Řekl, že mu je těch chudáčků líto, protože demonstrovali za Kalouskovu televizi. Pro úplnou inkarnaci už Zemanovi chybí jenom procházka na mostě zde. I to, že jde o hoax, na tohoto muže přesně sedí. Stejně jako schopnost vždy říci něco, co je třeba chápat obráceně zde.

Protestující, kteří uznávají výsledky sněmovních a prezidentských voleb, jsou vrcholně naštvaní kvůli tomu, že Andrej Babiš a Miloš Zeman tyto výsledky vyložili jako bianko šek k nastolení samovlády. Ale nejde stavět jenom na naštvanosti. Ve veřejném prostoru běží přemýšlení o stavu společnosti, o místě každého jedince, vyvstává víc otázek než odpovědí, k nimž lidé nejrůznějšího věku a z různých míst republiky docházejí.

Co se postupně sesouvá jako sněhulák na jaře, je letitý mýtus, že „všichni jsme Češi, vždycky se nějak domluvíme“. I kdyby někdo dál vyznával tuto neexistující pospolitost, pomáhá mu k prozření svými výpady proti „nesprávným“ Čechům a vzkazem, aby drželi ústa, prezident z Hradu. Jedním dechem pak týž muž vyzdvihuje coby symbol stability a předvídatelnosti hlavu státu, který křivě obvinil Českou republiku v kauze Novičok.

Vztah k těmto novodobým autoritářům zformuloval vysokoškolák zde. Že tudy ne, už se ví, a kdo doposud váhal, mohl se přesvědčit v neděli v ruských volbách, jaké konce mívají Babišovy a Zemanovy sny. Ví se také, ale to se týká menšího množství občanů, že společnou řeč se zarytými stoupenci této cesty se najít nepodaří, a nemá tudíž smysl ji ani hledat.

V této části úvah mnozí tápou. Prudce vzrostl zájem médií o lidi z nejchudších regionů a v nejhorší sociální situaci. Kdyby vláda, ať už bude jakákoli, šla stejným směrem, bylo by to jen dobře. Neexistuje ale jistota, že by tito lidé začali po zlepšení svých poměrů volit demokraty. Tady jde o vzdálenou perspektivu. Palčivějším problémem je absence lídrů, kteří by dokázali převést protesty na náměstích do polohy ústavně komfortní politické akce.

Dnes se ze soutěže o toto místo fakticky odhlásil Jiří Drahoš, který založil apolitický spolek. Dá se to samozřejmě brát i jako pozitivní zprávu, že bude dělat to, na co stačí. Problém to ale neřeší.