Ve středu v Poslanecké sněmovně předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura doložil fakty svůj názor, že kandidát na šéfa mandátového a imunitního výboru Stanislav Grospič z KSČM je stalinista zde.

Šéf klubu KSČM Pavel Kováčik pak mrkal na poslance, že jsou mezi nimi bývalí komunisté, snad kromě KDU-ČSL a Pirátů. Lidovcům vzkázal, že je chtěl „šetřit ze starého přátelství, ještě z Národní fronty, víte“. Nakonec vyzval: „Dejme stranou ty nesmyslné dneska už nálepky, které patří do hluboké minulosti.“

Kováčikovu snahu vymazat minulost však vzápětí zhatil předseda lidovců Pavel Bělobrádek: „Co se týká KSČM, spolupráce v Národní frontě byla asi taková, že z našich 46 poslanců v roce 1948 deset emigrovalo, dvanáct bylo uvězněno, z toho čtyři byli umučeni nebo popraveni: Broj, Sochorec, Plesl, Janáček. Komunisty byl násilně dosazen předtím vyloučený člen za předsedu.“

Pro dokreslení celé středeční situace ve Sněmovně je nutné poznamenat, že KSČM a SPD byly strany, které pomohly Andreji Babišovi zvolit předsedu Sněmovny za ANO. Ještě k tomuto dílu přiložili ruku Piráti, ale tam není jasné, jestli za tuto pomoc, která snad ani být nemusela, od Babiše něco dostanou.

Komunisté dostali předsedu Grospiče. Okamurovci mají slíbeného šéfa bezpečnostního výboru, který říká, že bludy, které jsou na jeho facebookovém profilu, tam dal neznámý zloduch zde. Vládu podpořenou komunisty si nepřeje 49 % dotázaných. Nevadila by ale 47 % respondentů. Vyplývá to z bleskového průzkumu společnosti Median pro Český rozhlas. Příště se ta čísla mohou klidně obrátit, jsou kolem 50 %.

Zkrátka a dobře, je to přesně ta situace, kterou si zvykli politici popisovat ohranou, ale obsahově správnou větou: „Voliči takhle rozdali karty.“ ANO spolu s KSČM a SPD má ve Sněmovně většinu. Ani třešničku na dortu zvanou Piráti k tomu nepotřebuje.

Pak musí členové tohoto souručenství počítat s reakcemi, jako je tato od vysokoškolského studenta zde. Nemusí se však nijak zvlášť vzrušovat. Dlouho si píšeme s panem učitelem L. T. a nedávno jsem od něj četl ke stavu duše mladého člověka, že „dřív, než se zanoří do bělma onoho vzhlížejícího očekávání drápy konformity, je čas na výchovu ke kritickému myšlení“. To se ovšem na školách ani v rodinách příliš nepěstuje.

Jeden výsledek tohoto stavu je na stole. Voliči rozdali karty do skanzenu, v němž komunista s legitimací Kováčik posměšně hlásá: „To znáte, jediná strana, kde nejsou bývalí komunisté, je Komunistická strana Čech a Moravy. Jinak téměř ve všech jsou, že?”