Článek
Po volbách běží události na politické scéně hned v několika rovinách. Většina lidí zákonitě věnuje pozornost vzniku vlády. Nebo možná nevzniku nevlády? Tak by to možná řekl bývalý prezident, jehož syn je současný poslanec a je tak intenzivně ve středu pozornosti, až z toho vytvořil Mirek Topolánek slogan Ubraňte Fialu před Klausy!
My ale půjdeme mimo hlavní zájem. Nakoukneme do kouta, kde se bez kamer a reflektorů truchlí a trudně dumá, co že se to stalo. ČSSD se prohlíží v zrcadle jako po velkém flámu a rvačce, kterou si kvůli opilosti nepamatuje, a počítá modřiny, škrábance a odřeniny.
Ač se touto stranou už nějakých pár let dopodrobna nezabývám, stále platí staré konexe a zdroje, které, aniž bych o to žádal, hledají jakoukoli možnost sdělit mimo partaj, tedy svobodně, co si o situaci myslí. Po volbách s nimi na dálku diskutuji denně. Nic, co by bylo v rozporu s mými informacemi o útrobách ČSSD, nevyprávějí, ale čtenáře by to mohlo zajímat. Například tyto pasáže:
„Je pravda, že vedení ČSSD reaguje velice těžkopádně a dává tím šance tzv. lánským pučistům tento vnitrostranický převrat dokonat, a to za podpory současného prezidenta Zemana a jeho oblíbence A. Babiše. Již začaly prosakovat určité informace (fabulace) o tom, že A. B. nabídl ČSSD místa v koaliční vládě, a to na úrovni tří ministerských křesel. Bohužel se již v ČSSD našli členové, kteří toto nejen schvalují, ale i podporují.
Jinak velmi originální názor má současná poslankyně (jméno je mi známo), která by souhlasila s nabídkou zúčastnit se na vládě s tím, že bychom byli jako ČSSD pro veřejnost viditelní.“
Tyto autentické postřehy zevnitř soc. dem. ilustrují, co se s touto stranou děje. Jednou takto dopadnout musela. Časovaná bomba v základech ČSSD, kterou od roku 1993 budoval Miloš Zeman jako personální tahač, který ho dopraví nejdříve do Strakovky a pak na Hrad, explodovala. Zeman tehdy záměrně otevřel dveře dokořán lidem s protichůdnými názory, které neměly nic společného s idejemi sociální demokracie. Pytel blech se dal lépe nejdřív rozeštvat, pak postavit pevnou rukou do latě.
Mým protějškům v této debatě píšu napůl žertem, napůl vážně stále totéž: Zrušte ČSSD! Ať jde Zimola za Babišem a Foldyna za Okamurou. Chcete-li opravdovou demokratickou levici, založte novou stranu. Zároveň vím, že se to nestane. Takže budeme do mimořádného sjezdu v dubnu pozorovat oranžový vichr z hor. A později pravděpodobně taky. Než poslední zmizí z hlediště a před zmizením zhasne.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.