Před týdnem polský Sejm schválil zákon o Zemské soudcovské radě, která dohlíží na justici. Při jmenování soudců dává větší slovo poslancům. Současně se projednává zákon o nejvyšším soudu, který je poslední instancí při odvolání. Většina jeho členů by měla jít do důchodu a nové by měl jmenovat ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro, který je současně generálním prokurátorem. To je přesně v duchu hořké poznámky z dob komunismu, že obžalovaný stojí proti žalobci a soudci, i když předseda vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslaw Kaczyński tvrdí, že cílem reforem je naopak změnit poměry v polském soudnictví a očistit je od reziduí z dob komunismu.

Děním v Polsku se zabývá Evropská komise, která už dříve zemi kritizovala kvůli mediálnímu zákonu, jenž změnil veřejnoprávní rozhlas a televizi v „národní kulturní ústavy“, a kvůli zásahům do pravomocí Ústavního soudu. Nová vláda Kaczyńského PiS hned po vítězství v loňských podzimních volbách vyměnila pět členů Ústavního soudu, které ještě jmenovala předchozí liberální vláda. Okamžitě přišla s novelou, podle níž nově musí rozhodovat Ústavní soud při účasti nejméně 13 z 15 soudců, a to dvoutřetinovou většinou. Sám Ústavní soud označil část novely, schválené loni v červenci, za protiústavní, následovaly kosmetické změny, které ale Evropské komisi nestačily. Její námitky, že ochromuje soudní systém v zemi, vláda odmítla s tím, že problém je vyřešen jmenováním nové předsedkyně Ústavního soudu.

Polsko však není jedinou zemí, která se vzdaluje demokracii, opakovaně se kvůli tomu do sporu s EU dostalo Maďarsko, kde si vůdce strany FIDESZ Viktor Orbán taky chtěl co nejvíc uvolnit ruce. V roce 2010 přišel s náhubkovým zákonem, kdy mohla média dostat za nevyvážené zpravodajství miliónové likvidační pokuty. Současně vznikl nový úřad pro dohled nad médii.

Kritice Evropské komise čelila i nová ústava platná od roku 2012, protože umožnila premiérovi dosadit do čela centrální banky nového šéfa. Výhrady se týkaly i justiční reformy, která zaváděla povinné odchody soudců a prokurátorů do důchodu po dosažení věku 62 let. V některých úpravách nakonec Maďarsko ustoupilo, přišlo však s dalšími. Novela z roku 2013 omezila pravomoci Ústavního soudu i nezávislost církví. Letos Evropská komise kritizovala Budapešť kvůli zákonu o nevládních organizacích a vysokých školách, kde univerzity financované ze zahraničí nemají v zemi prakticky možnost působit.

Jak vidno, v části východoevropských zemí panuje trochu pokřivený pohled na demokracii, což platí i o Rumunsku, kde se před pár měsíci socialistická vláda pokusila prosadit zákon, který by legalizoval drobnější korupci.

Není to však jen otázka reziduí komunismu z dob, kdy vládla jedna strana a všeho byl dostatek – pokud tedy měl člověk dobré známé, mohl nabídnout protislužbu či tzv. všimné. Většina východoevropských zemí s výjimkou Československa neměla demokratické tradice. V Polsku de facto vládl po většinu meziválečného období Józef Piłsudski, který se vrátil k moci po převratu v roce 1926. To, že byl premiérem jen krátce, nic nemění na tom, že byl do své smrti v roce 1935 klíčovou postavou, která v zemi tahala za většinu nitek, podobně jako to nyní dělá Kaczyński.

V Maďarsku zase po celé meziválečné období vládl až do roku 1944 regent Miklós Horthy, kterého nyní ocenil Orbán jako výjimečného státníka. Horthy sice dokázal zabránit po první světové válce sovětizaci země, když porazil Maďarskou republiku rad vedenou Bélou Kunem, jinak to ale byl autokrat a Hitlerův spojenec, který po boku nacistů zaútočil na SSSR. I když se stavěl proti fašistům ze Šípového kříže, za jeho vlády během druhé světové války probíhaly masové deportace a likvidace Židů.

Na podzim se ukáže, do jaké skupiny patří Česká republika – zda bude následovat demokratické a liberální tradice Masaryka a Beneše, nebo se nechá nést na vlně vlády autokratů jako v okolních zemích a vzdálí se tak té Evropě, do které její občané po pádu komunismu chtěli tolik, že v referendu souhlasili se vstupem do EU.