Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Pokousaný taxikář a Republika na pochodu – Matěj Široký

Novinky, Matěj Široký

Emmanuel Macron minulý týden promluvil ve francouzském parlamentu. Jeho vystoupení připomínalo rétorické cvičení a prohlášení bývalého prezidenta Hollanda. Řeč plná moralizujících výroků bez udání přesných kroků, které dovedou Francii na výsluní. Den poté vystoupil předseda vlády Édouard Philippe před hlasováním o důvěře vládě. Jeho projev byl už konkrétnější a ohlásil řadu reforem.

Matěj Široký

Článek

Jak se dalo předpokládat, nový kabinet následně získal důvěru parlamentu, protože většina křesel v něm patří Macronovu hnutí Republika na pochodu. Macronova vláda tak může začít, jedinou viditelnou překážkou je jeho vlastní strana.

Macronovi vše vychází podle plánů, stal se prezidentem a jeho hnutí vyhrálo parlamentní volby. A to navíc s tak velkým náskokem, že mu to umožňuje pohodlné vládnutí bez spřízněné strany centristů (Mouvement démocrate = Modem).

Macromanie se zdá být bez hranic. Richard Ferrand, předseda parlamentního klubu poslanců Republiky na pochodu, vyhlásil cíl následující pětiletky, jímž má být znovuzvolení Macrona i za pět let. Vskutku odvážný plán a navíc z úst muže, který je podezřelý z korupce a byl kvůli tomu nucen opustit ministerské křeslo. Jeho korupční skandál směřuje k soudu a Ferrandovo následné odsouzení by znamenalo velký škraloup na pověsti hnutí Republika na pochodu. Ferrand totiž patří k základním kamenům tohoto hnutí a je strůjcem Macronova vítězství v prezidentské kampani, v níž působil jako manažer. Republika na pochodu tak čelí zejména možnému rozkladu zevnitř.

Ještě komičtější je případ nové poslankyně Laetitie Avie. Macron slíbil do politiky přivést nové mladé lidi. A tak čtyři stovky kandidátů do parlamentu tvořili lidé bez politických zkušeností, kteří se přihlásili na kandidátku přes internet. Zbytek představovali političtí matadoři, kteří přeběhli z ostatních stran. Laetitia Avia si připadala jako na horské dráze.

Předseda vlády ji dal ve svém proslovu za příklad úspěchu rovnosti šancí, jež Francie nabízí. Laetitia Avia je mladá žena (31 let) černé pleti, která studovala na elitní škole Sciences Po a zároveň vyrůstala v pařížském Saint Denis, které je považované za jeden z nejproblematičtějších okrsků ve Francii. Laetitia Avia navíc nemá ani vlivné příbuzné. Její rodiče se poznali v Togu, její otec pracoval na letišti jako dělník a matka byla porodní asistentka. Avia je tak dokonalým příkladem zástupce lidového prostředí ve francouzském parlamentu. Jenomže její sláva trvala pouhý den.

5. července přinesl týdeník Le Canard enchainé podivuhodnou příhodu, v níž sehrála Laetitia Avia hlavní roli. 23. června ve 23:30 mladá poslankyně pokousala taxikáře. Důvodem střetu byla zcela banální záležitost ze života Pařížana. Taxikář požadoval zaplacení částky 12 euro v hotovosti, jelikož u sebe neměl terminál, který by umožňoval přijmout platbu kartou. Poslankyně odmítla zaplatit a řekla: „Proč platit taxikáři, který nebere bankovní karty?“ Strhla se mezi nimi hádka. Trvala 45 minut a skončila na policejní stanici.

Následně, a to již podle policejního protokolu, se Laetitia Avia oháněla svojí poslaneckou imunitou a zároveň přiznala, že taxikáře kousla. Celá záležitost skončila podáním trestních oznámení. Poslankyně obvinila taxikáře z krádeže a z omezování osobní svobody, taxikář pro změnu podal trestní oznámení z důvodu napadení a ublíženi na zdraví.

Tato komická příhoda jen ukazuje, že je sice pěkné chtít do politiky přivést nové lidi, ale tito lidé musejí mít morální kredit v reálném životě a ne jen vytvořený mediální obraz. Staré strany mají často problém s politickými dinosaury, ovšem ti se naproti tomu umějí často vyhnout začátečnickým chybám. Nové strany tak riskují rychlou ztrátu důvěry svých voličů. Emmanuelu Macronovi by určitě prospělo dobře si prostudovat českou historii a poučit se například z chyb a osudu politického projektu s názvem Věci veřejné.

Matěj Široký

Narodil se roku 1983 ve Znojmě do lékařské rodiny. Vystudoval průmyslovou školu v Jihlavě a VUT Brno, obor telekomunikace. V roce 2006 odešel do Francie, kde studoval filosofii na pařížské Sorbonně, v Institut de philosophie comparée a v Institut catholique de Paris. Věnuje se přednášení filosofie klasického realismu v privátní sféře ve Francii a v Česku. Spoluzaložil občanské sdružení Přátelé filosofie, které se snaží o popularizaci klasické filosofie a kritického myšlení. Od roku 2012 přispívá do českých médií recenzemi knih a komentáři, týkajícími se francouzské politické a kulturní scény.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám