Uplynulo už totiž skoro celé desetiletí od doby, kdy vypukla poslední světová hospodářská krize. Zanechala za sebou zchudlé státy, centrální banky tisknoucí a pumpující pro běžného člověka neuvěřitelné sumy do ekonomiky a v řadě zemí armádu nezaměstnaných. V jihoevropských státech se dokonce mluví o ztracené generaci mladých, mezi nimiž je až padesáti procentní nezaměstnanost.

V Německu se v pátek sejdou mocní a bohatí. Politici vedoucí vlády a státy, centrální bankéři a šéfové státních pokladen. Ze zemí, které si na své konto mohou přičíst kolem 85 procent světového domácího produktu, 80 procent světového obchodu a na dvě třetiny obyvatel planety. A jak už to tak bývá, objeví se i nějací ti velcí žraloci finančního světa. Ať už v zastoupení svých politických koní nebo osobně.

Jako vždy budou účastníci summitu G20 chránění zástupy policistů, kteří oddělí vyvolené od těch, kteří přicházejí s požadavky rovnoměrnějšího rozdělení světového bohatství, ochrany životního prostředí a zachování sociálních jistot. Požadují také zachování zákonů částečně regulujících pracovní trh. Aby se dále nerozmáhal model, v kterém zaměstnavatelé bez jakýchkoliv skrupulí mohou své zaměstnance v podstatě ze dne na den vyhodit.

Vše výše zmíněné jsou důležité otázky, které je potřeba řešit. A oprávněné požadavky. Policejními kordony chráněná skupina lidí, scházející se na summitu G20, si totiž už v roce 2008, tedy v počátku krize, vytyčila za svůj úkol hlídat finanční stabilitu a zabránit vzniku krize další. A od začátku setkání G20 doprovázely demonstrace. Jenže jedna věc je tvrdit, že chci s něčím bojovat, a druhá, něco i udělat.

Jen Evropská unie v prvních čtyřech letech ekonomické krize vydala na záchranu bank a dalších finančních institucí dvanáct procent svého HDP. To znamená, že za bílého dne zmizelo přibližně osmdesát státních rozpočtů České republiky v soukromých rukou těch, kteří krizi způsobili. A ještě si z nich v bankách a dalších finančních společnostech beze studu vypláceli bonusy.

Z těchto rádoby finančníků, pro které se hodí spíše označení hazardéři s cizími penězi, jich moc ve vězení neskončilo. A ti, kteří šli za mříže, byli jen malé úřednické ryby. Zato se rychle rozšířila lež, která převrátila podstatu vývoje naruby. Za krizi totiž prý nemohly banky a jejich nezodpovědné obchody, za něž ty největší z nich zaplatily v Evropě a USA pokuty.

Mohly za ně údajně rozhazovační občané, kteří si žili nad poměry a jejich vlády. A proto je skutečně dobře, že lidé nezapomněli a při summitu G20 demonstrují. Je totiž potřeba se stále a opakovaně ptát, kde jsou naše veřejné peníze, které vlády převedly do soukromých rukou vlastnících banky, hedgeové fondy a další. A kdy tyto finanční ústavy vrátí veřejné peníze zpět. Těžko ale doufat, že summit G20 odpoví. Spíš to bude pro jeho účastníky zase jednou hezká služební cesta a dva příjemně strávené dny okořeněné dobrým jídlem, hotely, rauty a vlastními kšeftíky. Protože ruka ruku myje.