Situace je přitom vážná. Část senátorů hlasitě zvažuje ústavní žalobu, protože se podle nich prezident protiví ústavě. Tedy jejímu článku 74, v němž se jasně píše: „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“ Experti na ústavní právo se předhánějí v potvrzování, že takto je to platné, a basta. A že tak má prezident učinit bez zbytečného odkladu. Vše dosáhlo rozměrů pikantnosti hledání Peroutkova článku, když se prezident Zeman odkázal na ústavního právníka Václava Pavlíčka. Ten se ale ohradil, že nesprávně. Více zde.

Ale nic naplat, prezident Zeman se patrně rozhodl ohromit občany České republiky svým kreativním výkladem ústavy a získat body pevným postojem „s Andrejem proti všem“. Jinak se ani nedá nazvat tvrzení, že neodvolá Babiše, protože by to bylo porušení koaliční smlouvy. Jenže tady pozor! Koaliční smlouva je opravdu politický dokument, nemá ani sílu zákona. Natož ústavního. Ústava prostě platí pro všechny, je nejvyšší autoritou pro občana pekaře stejně jako občana prezidenta nebo občana premiéra. A jediný, kdo může ústavu vykládat, je Ústavní soud. Ostatní se podle ústavy musí řídit.

V takovou chvíli už nejde o politické půtky, kdo s koho. To si uvědomila dokonce i pravicová opozice, která stojí za premiérem. Byť s oprávněnou výčitkou, že měl zásadově postupovat už dříve. Ale taková výčitka bledne ve světle diskuse o ústavnosti. Vše otřásá společností natolik, že si opět budeme moci užít pohledu na názor vyslovený v ulicích. Na sociálních sítích se totiž na dnešní večer svolává demonstrace na náměstí sedmi měst. Podle organizátorky je reakcí na novinové inzeráty Andreje Babiše. Na jeho otázku „Proč?“ odpovídá „Proto!“.

A aby toho nebylo málo, ministryně školství Kateřina Valachová se rozhodla jít příkladem. Podala demisi, místo aby se vymlouvala jako mnoho před ní. Neslyšeli jsme slova o štvavé kampani ani o ničem podobném. Existuje podezření vyšetřované policií, že se na jejím ministerstvu děla nepravost. Ona stojí v čele, a tak odešla. Hrdinný a na naše poměry neobvyklý krok.

Dlužno zde připomenout, že ke dnešku ministryně nečelí ani obvinění, ani není podezřelá z nějakých machinací. Prostě se zachovala tak, jak by každý politik měl. Při stínu podezření odstoupit, po vysvětlení se vrátit. Svým krokem také vzala vítr z plachet šéfovi hnutí ANO, který tvrdil, že vše je maskováním právě události na školství. Čestně přiznala, že i to bylo její motivací.

Z výše popsaného vyplývá, že v pomyslném papiňáku nálady ve společnosti stoupá tlak stále víc. Miloš Zeman přesto míří do Číny, i když se nebudou účastnit ministři zahraničí, vnitra ani zdravotnictví. Zemanův tiskový mluvčí Ovčáček vše orámoval patřičnou pohádkou. Kdo tvrdí, že se cesta do Číny nemá uskutečnit, nemá prý „zájem o miliardové investice a nová pracovní místa“. To je ale dost sporné.

Číňané zatím tak maximálně koupili už fungující a prosperující společnosti. A pokud se opravdu chystají teď investovat, dá se očekávat, že to je klasický obchod. Tedy takový, který je výnosný pro obě strany. A na takovém obchodě přece mají zájem obě strany, takže by vše mohlo počkat. Zkrátka a dobře, prezident by měl nejen přestat přilévat olej do ohně (učeně krizi eskalovat), ale hlavně zůstat v zemi a řešit současnou politickou krizi. Samozřejmě vláda má možnost pokusit se prezidenta v zemi udržet tak, že mu neschválí peníze na cestu.

Mimochodem je otázka, proč Miloš Zeman tak drží u moci ministra financí a vicepremiéra Babiše – obklopeného aureolou různých podezření, nahrávek s třeskutým obsahem a podobně. Asi pro samotné mocenské hrátky současnosti zapomněl prezident Zeman na slova, která o Andreji Babišovi pronesl 15. listopadu 2011. „Pokud jde o pana Babiše, byl jsem přímým účastníkem podpisu dohody s ním při privatizaci Unipetrolu a konstatuji, že pan Babiš tuto podepsanou dohodu nedodržel. To je pro mě dostatečný důkaz nevěrohodnosti pana Babiše. Nehledě na jistá další podezření, která se, doufám, časem prošetří.“